Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2461/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky RUBENDYAN CITY, s.r.o., se sídlem Ibišková 545, Jesenice - Osnice, zastoupené JUDr. Ing. Mgr. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, se sídlem Pařížská 68/9, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , U1 22/2016 ze dne 27. 5. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, protože jím mělo být porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces chráněné d (dále jen "") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Stěžovatelka se v incidenčním řízení o popření pohledávek domáhala podáním z 19. 5. 2016, aby byla Krajskému soudu v Praze dle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů určena lhůta 5 dní k vydání usnesení o zastavení uvedeného řízení. Krajský soud v Praze k návrhu uvedl, že sporné pohledávky byly přihlášeny a přezkoumány jako vykonatelné. Z toho důvodu podal žalobu popírající insolvenční správce. Podal-li totožné žaloby i věřitel, pak se jedná o žaloby podané neoprávněnou osobou a tyto budou odmítnuty. Z toho důvodu soud nezastavil předmětné řízení sp. zn. .

3. Vrchní soud napadeným usnesením rozhodnutí krajského soudu potvrdil a uvedl, že pro zjištění předmětné pohledávky je rozhodující, zda insolvenční správce podal včas žalobu, a pokud ano, jak o ní bude rozhodnuto. Na těchto relevantních skutečnostech nemůže nic změnit jakákoliv žaloba věřitele, jehož pohledávka, kterou věřitel označil za vykonatelnou, byla popřena. Podle Vrchního soudu je nesprávný názor stěžovatelky, že může se svou určovací žalobou "předběhnout" insolvenčního správce (nahradit svou žalobou řízení o žalobě insolvenčního správce), který má povinnost dle podat v případě popření vykonatelné pohledávky žalobu o její popření s důsledkem, že pokud tak neučiní, je bez dalšího přihlášená pohledávka zjištěna. V řízení o návrhu na určení lhůty podle zákona o soudech a soudcích může příslušný soud stanovit lhůtu k provedení procesního úkonu, který logicky zapadá do procesního postupu rozhodujícího soudu a je z procesního hlediska nezbytný, avšak není oprávněn tento procesní postup měnit, nebo dokonce přezkoumávat právní závěry soudu, vůči němuž jsou namítány průtahy v řízení. Jinými slovy, soud vyššího stupně nemůže v řízení dle zákona o soudech a soudcích postupovat jako odvolací soud. Vzato konkrétně - dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že v předmětné věci nejsou splněny podmínky dle pro zastavení řízení o žalobě insolvenčního správce proti stěžovatelce, není soud vyššího stupně v řízení dle zákona o soudech a soudcích oprávněn nutit soud prvního stupně k zastavení řízení, i kdyby soud vyššího stupně byl stejného právního názoru jako stěžovatelka.

II. Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy porušily její právo na spravedlivý proces. Vrchní soud v Praze v řízení o návrhu na určení lhůty pro provedení úkonu nebyl v postavení soudu odvolacího, a proto odůvodnění napadeného usnesení měl omezit pouze na právní posouzení, zda k průtahům v řízení ze strany Krajského soudu v Praze došlo či nikoli. Vrchní soud v Praze podle stěžovatelky zneužil svého postavení, když se v rámci rozhodování nezaměřil na otázku, kterou byl příslušný řešit, ale hodnotil i to, kdo a kdy může žalobu podat.

III. Hodnocení Ústavního soudu

8. Ústavní soud úvodem připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv. Tak tomu bude zejména v případech, kdy jejich rozhodnutí jsou projevem svévole nebo stojí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz například nálezy

sp. zn.

ze dne 8. 7. 1999,

sp. zn.

ze dne 20. 1. 2000 či

sp. zn.

ze dne 2. 3. 2000).

9. Námitky stěžovatelky v ústavní stížnosti jsou polemikou zejména s odůvodněním napadeného rozhodnutí. Vrchní soud však ve svém napadeném rozhodnutí přesvědčivě odůvodnil, proč nebylo na místě, aby krajský soud vydal stěžovatelkou požadované rozhodnutí a musel vyložit, proč nelze nevydání požadovaného rozhodnutí považovat za průtahy v řízení. Žádné překročení pravomocí ve výroku ani odůvodnění napadeného rozhodnutí Ústavní soud neshledal. Pokud jde o správnost či nesprávnost právního hodnocení vrchního soudu, jedná se o výklad podústavního práva, což Ústavnímu soudu nenáleží, a proto námitky stěžovatele proti nesprávnosti tohoto závěru nemají ústavní rozměr.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. srpna 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu