Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2126/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., t. č. Vazební věznice Ostrava, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2016 č. j. -22, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2015 č. j. -37 a usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 20. srpna 2015 č. j. -12, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle d.

2. Z obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že napadenými usneseními Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") byla zamítnuta žádost stěžovatele o přerušení výkonu trestu.

3. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost, neboť rozhodnutí o žádosti odsouzeného o přerušení výkonu trestu odnětí svobody (pozitivní i negativní) není obsaženo v taxativním výčtu ustanovení § 265a odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a proto proti němu nelze dovoláním brojit.

4. Obsahem ústavní stížnosti stěžovatel nicméně napadá pouze závěry soudů nižších stupňů, a postup Nejvyššího soudu nijak nenapadá, ačkoli byl v usnesení ze dne 30. 3. 2016

sp. zn.

poučen, že jejich opětovné napadení je nepřípustné.

5. Vzhledem k tomu, že postup Nejvyššího soudu plně odpovídá znění i smyslu právní úpravy dovolání podle trestního řádu, a stěžovatel tento procesní postup ani nijak konkrétně nerozporuje, musí Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost v části navrhující zrušení usnesení Nejvyššího soudu pro zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , neboť tímto postupem nemohlo být ústavně zaručené právo stěžovatele na soudní ochranu zasaženo.

6. Ve vztahu k rozhodnutím okresního a krajského soudu musí pak Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost vzhledem k ustanovení podle ustanovení jako nepřípustnou s ohledem na princip koncentrovaného a jednoinstančního rozhodování Ústavního soudu [viz usnesení ze dne 16. 12. 1998

sp. zn.

(U 75/12 SbNU 549)], které v takové věci připouští nové projednání rozhodnuté věci Ústavním soudem jen za výslovně stanovených podmínek; ty však předmětná ústavní stížnost nesplňuje, nehledě na skutečnost, že byla podána zjevně po uplynutí dvouměsíční lhůty od chvíle, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí krajského soudu ( ), jež je třeba považovat v dané věci za poslední opravný prostředek, který měl stěžovatel k ochraně svých práv k dispozici. Podání dovolání k Nejvyššímu soudu pak nelze považovat za prostředek, kterým by bylo možné dosáhnout "navrácení" takto uplynulé lhůty.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu