Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1649/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Karla Wenzela De Bruyne a 2. Jany Koskové, obou zastoupených Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem, sídlem Dolní náměstí 679/5, Jablonec nad Nisou, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. března 2016 č. j. -425, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 24. června 2015 č. j. -388 a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. února 2013 č. j. -338, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v Liberci, jako účastníků řízení, a společnosti FUWEST s. r. o., sídlem Lázeňská 333, Hejnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jejich tvrzení porušeno jejich ústavní právo na spravedlivý proces.

2. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelé byli žalovanými v řízení o určení vlastnictví k několika nemovitostem. Nalézací soud a odvolací soud určily jako vlastníka předmětných nemovitostí obchodní společnost FUWEST s. r. o., která vystupovala v pozici žalobkyně. Proti rozsudku odvolacího soudu podali stěžovatelé dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl. Shledal přitom, že stěžovatelé dostatečně nevymezili podmínky přípustnosti dovolání. Pouze stručně uvedli, že právní otázka má být posouzena jinak a odkázali na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. . Takové vymezení posoudil Nejvyšší soud jako nedostatečné, neboť z něj nebylo zřejmé, od kterého řešení právní otázky se má dovolací soud odchýlit. Navíc argumentace dovolatelů nesplňovala dle Nejvyššího soudu požadavek, aby dovolací soud posoudil předloženou právní otázku jinak.

II.

Argumentace stěžovatelů

3. Stěžovatelé namítají porušení práva na spravedlivý proces postupem Nejvyššího soudu, který se zcela formalisticky odmítl zabývat dovoláním, ač pro to neměl žádný důvod. Dle stěžovatelů bylo v dovolání jasně vymezeno, čeho se stěžovatelé domáhají. Soudy nižších stupňů pak porušily práva stěžovatelů tím, že nepřípustně omezily důkazní řízení a nedaly tak stěžovatelům možnost klást otázky navrhovaným svědkům, jejichž prostřednictvím stěžovatelé mohli prokázat svá tvrzení ohledně vlastnictví předmětných nemovitostí. Takový postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

4. Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu (viz níže) přípustná ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud posoudil postup Nejvyššího soudu, kterým odmítl dovolání stěžovatelů pro vady podání (pro posouzení věci bylo rozhodné znění do 31. 12. 2013). Ústavní soud v tomto ohledu přisvědčil závěru Nejvyššího soudu. Z napadeného rozhodnutí, ani z kopie dovolání, kterou k ústavní stížnosti přiložili stěžovatelé, nevyplývá, že by stěžovatelé řádně splnili podmínky projednání dovolání a mohli se tak u Nejvyššího soudu domáhat za podmínek stanovených zákonem ochrany svých práv (viz d). Navíc vůči postupu a rozhodnutí Nejvyššího soudu nebrojí žádnou konkrétní námitkou, když jeho postup toliko povšechně označují za formalistický. Ústavní soud již ve své ustálené judikatuře pro takové hodnocení neshledal důvod, přičemž stěžovatele lze odkázat např. na shrnující usnesení ze dne 8. 3. 2016

sp. zn.

(všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

6. Pokud jde o zbylý rozsah ústavní stížnosti, Ústavní soud podotýká, že ve smyslu je podmínkou její přípustnosti, směřuje-li proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž lze podat dovolání přípustné podle , efektivní vyčerpání tohoto mimořádného opravného prostředku. K naplnění této podmínky ovšem nemohlo dojít, jestliže bylo dovolání odmítnuto pro vady. Tuto situaci zároveň nelze identifikovat s odmítnutím dovolání jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, v jehož důsledku by ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu začala stěžovateli plynout nová lhůta pro případné podání ústavní stížnosti ( ). Ústavní stížnost proto v rozsahu, ve kterém směřovala proti usnesením odvolacího soudu a soudu prvního stupně, nebyla přípustná.

7. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl, a to ve vztahu k napadenému usnesení Nejvyššího soudu podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný, a ve vztahu k napadeným rozsudkům, uvedených v záhlaví, podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu