Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 543/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení samosoudcem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti společnosti CREAM uzavřený investiční fond, a. s., Řehořova 908/4, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015 sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 16. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Stěžovatelka, resp. její právní předchůdce, se v řízení před obecnými soudy domáhala náhrady za omezení vlastnického práva způsobeného regulací nájemních vztahů ve vztahu k 8 bytům ve vlastnictví stěžovatelky. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -255 ze dne 23. 9. 2011, doplněného doplňujícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -286 ze dne 20. 7. 2012, bylo vedlejšímu účastníkovi jako žalované uloženo zaplatit stěžovatelce na náhradě za omezení vlastnického práva částku 1.008.007,- Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. , 483/2012-310 ze dne 25. 2. 2013 byl k dovolání vedlejšího účastníka napadaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v napadaných výrocích potvrzen.

Proti tomuto rozsudku vedlejší účastník podal dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky č. j. -331 ze dne 25. 11. 2015 byly předchozí výše uvedené rozsudky Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 zrušeny a věc byla vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

S uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu stěžovatelka nesouhlasí a brojí proti němu předmětnou ústavní stížností, neboť je toho názoru, že jím došlo k zásahu do jejích základních práv a svobod.

III.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

V ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány již není standardním postupem možná. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva, protože není součástí soustavy obecných soudů (usnesení

sp. zn.

, ze dne 12. 9. 2012). Především obecným soudům a priori je totiž adresován imperativ formulovaný v y. Ochrana ústavnosti v právním státě tak nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž musí být úkolem celé justice. Ústavní stížnost tedy představuje prostředek ultima ratio (viz např. nález

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000) a je nástrojem ochrany základních práv, nastupujícím po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práv uplatnitelných ve shodě se zákonem v systému orgánů veřejné moci (usnesení

sp. zn.

ze dne 3. 4. 2009).

V předmětném případě nastala situace, kdy stěžovatelka brojí proti zrušujícímu rozsudku Nejvyššího soudu. Je zřejmé, že obecné soudy se budou danou věcí ještě zabývat a ústavní stížnost je tak třeba s ohledem na shora řečené, považovat za předčasnou.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl v souladu s ustanovením pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. července 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj