Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1714/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ve věci návrhu 1) Ing. Jaromíra Houžvičky a 2) Jana Houžvičky, proti přípisu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2016, sp. zn. SPR. ÚS 384/16, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 23. 11. 2015 č. j. -1307, a proti příkazu k úhradě nákladů exekuce vydanému soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D. ze dne 18. 8. 2015 č. j. 067 EX 7351/08-689, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 24. 5. 2016 stěžovatelé s tvrzením o porušení svých práv, ústavně zaručených v a d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, brojili proti shora označenému přípisu Ústavního soudu a rozhodnutím soudního exekutora a exekučního soudu.

Dříve než se může Ústavní soud zabývat věcným přezkumem v záhlaví uvedeného přípisu a rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle ustanovení musí být fyzické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelé však právně zastoupeni nejsou.

Podle ustanovení soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti.

Stěžovatelé se od roku 2009 a 2010 obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byli vícekrát vyzýváni k odstranění vad svých návrhů a poučeni o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vedených pod

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, sp. zn. ÚS 44/15,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a dalších). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatelé byli řádně seznámeni s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupeni advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti.

Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení a ústavní stížnost odmítl.

Nad rámec shora uvedeného Ústavní soud uvádí, že v projednávaném případě nelze v žádném případě považovat v záhlaví uvedené sdělení - přípis - za rozhodnutí ve smyslu písm. d) y, resp. ustanovení . Označený přípis poskytuje účastníku řízení toliko informace ohledně povahy tzv. akceptačních dopisů a sděluje informaci, že proti rozhodnutí Ústavního soudu nelze podat odvolání. Je proto zjevné, že zrušení napadeného přípisu by nic na právním postavení stěžovatelů nezměnilo; ve vztahu k němu by tedy ani nebylo možné kasační pravomoc Ústavního soudu uplatnit.

Pokud jde o napadené usnesení Okresního soudu v Jičíně, které je rozhodnutím o posledním procesním prostředku k ochraně práv stěžovatelů, stěžovatelé jej napadali již ústavní stížností vedenou pod

sp. zn.

, na jejímž základě dospěl Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 17. 3. 2016,

sp. zn.

k závěru, že zákonná dvouměsíční lhůta k jeho napadení řádnou ústavní stížností uplynula dnem 25. 1. 2016.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. července 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu