Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 691/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti Ladislava Zajíčka a Hany Zajíčkové, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2015 č. j. -239, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a JUDr. Tomáše Pelikána, sídlem Dušní 22, Praha 1, insolvenčního správce úpadce Pražského stavebního bytového družstva, sídlem Na Hutmance 300/7, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Návrhem (doručeným Ústavnímu soudu dne 29. 2. 2016) stěžovatelé navrhli zrušení v záhlaví identifikovaného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a formulovali další návrhy.

2. Vzhledem k tomu, že návrh nesplňoval náležitosti předepsané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), byly stěžovatelé vyzváni k odstranění vad ve lhůtě 60 dnů od doručení výzvy. Na základě žádosti stěžovatelů jim byla lhůta k odstranění vad prodloužena o dalších 60 dnů, a to s výslovným upozorněním (k dotazu stěžovatele) na nepřípustnost ústavní stížnosti, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). V průběhu těchto lhůt zasílali stěžovatelé Ústavnímu soudu korespondenci, kterou se obraceli především na městský soud. Kromě jiného též poskytli Ústavnímu soudu kopii usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2016, z něhož plyne, že podali proti rozsudku městského soudu ze dne 29. 1. 2015 č. j. -239 dovolání.

3. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musí zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh . V tomto případě shledal, že ústavní stížnost stěžovatelů je nepřípustná.

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

6. Pokud stěžovatelé využili svého práva podat mimořádný opravný prostředek, je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ze strany stěžovatelů jde o návrh nepřípustný podle ustanovení , proto jejich ústavní stížnost Ústavní soud podle tohoto ustanovení odmítl (pozn. jejich žádost o další prodloužení lhůty je vzhledem ke zjištěným skutečnostem bezpředmětná).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. července 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj