Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3166/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. F., zastoupeného JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 4, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2015, č. j. -59, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. dubna 2014, č. j. -3574, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. ledna 2014, č. j. -3385, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1d (dále jen ""), a v y ČR.

Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle a 5 písm. a) ve formě spolupachatelství, přečinu padělání a pozměňování veřejnéy podle a odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců do věznice s ostrahou; dále mu byl uložen zákaz činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu pěti let. Stěžovateli a dalším spoluodsouzeným byla také uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené škodu ve výši 5 248 388 Kč; se zbytkem byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání stěžovatele a spoluodsouzeného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným usnesením zamítl, následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatel svoji ústavní stížnost založil na nesouhlasu s tím, jak byla stanovena výše způsobené škody, uvedl, že podle jeho názoru tak bylo učiněno způsobem, který není v demokratickém právním státu přípustný a není slučitelný s definicí spravedlivého procesu. Znalec měl nejdříve při ocenění hodnoty železničních vagonů ve svém posudku uvést hodnotu 65 milionů korun, později v řízení měl před soudem uvést, že po získání dalších informací by tuto hodnotu snížil. Soud však následně vyloučil, že by hodnota byla nižší než 5 milionů korun, tedy hranice pro škodu velkého rozsahu, a proto s ohledem na hospodárnost řízení nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. Uvedl přitom, že škoda dosáhla výše 31 782 428 Kč. Žádný ze soudů pak již nepřihlédl k uvedenému vyjádření znalce, že z následně shromážděných podkladů plyne hodnota jiná než uvedená ve znaleckém posudku. V daném případě proto považuje stěžovatel postup, jakým byla zjištěna škoda za nesprávný; soudy se nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami, a proto se domáhá zrušení všech napadených rozhodnutí.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y ČR), který neposuzuje správnost vydaných rozhodnutí, ale zabývá se věcí pouze tehdy, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Hodnocení důkazů obecnými soudy přezkoumá pouze tehdy, zjistí-li, že v řízení byly porušeny ústavní procesní principy, zejména právo na spravedlivý proces.

Jak je z rozhodnutí nalézacího soudu patrné, ten se důkladně zabýval otázkou způsobené škody, a v řízení přitom dospěl k závěru, že výše škody způsobené stěžovatelem i dalšími osobami přesáhla hranici 5 milionů Kč, tedy že došlo k překonání hranice škody velkého rozsahu podle ustanovení , což se projevuje ve výroku o trestu, neboť nebylo proto možno užít mírnějšího hodnocení trestního jednání pachatelů. V rozsudku je určení hodnoty 25 vagónů věnována důkladná pozornost na stránkách 55 - 59, přičemž poslední list je přehlednou tabulkou uvádějící hodnotu vagónů podle roku výroby s přihlédnutím k jejich amortizaci i modernizaci. Takový postup Krajského soudu v Ostravě následně posoudily odvolací i dovolací soud jako správný a dostatečně odůvodněný.

Ústavní soud pak neshledává, že by srozumitelným popisem, je-li z odůvodnění rozsudku patrné, na základě čeho a jak byla zjištěna tvrzená škoda, mohlo dojít k porušení práva na projednání věci před nezávislým a nestranným soudem, jak je zakotvuje y. V ústavní stížnosti stěžovatel neuvedl nic, co by o porušení tohoto práva svědčilo, samotný jeho nesouhlas se závěry soudu je sice pochopitelný, není však způsobilý založit důvodnost ústavní stížnosti. Rozhodnutí soudů jsou dostatečně odůvodněna, a proto Ústavní soud tvrzený zásah neshledal.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl, jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu