Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3255/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Heleny Melezínkové, zastoupené JUDr. Vladanou Zemanovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Svobodova 137/7, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 8. 2015, č. j. -101, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 4. 8. 2015, č. j. -101, stěžovatelce uložil zaplatit Bc. Jiřímu Svobodovi jako žalobci 5957 Kč s příslušenstvím; dalšími výroky řízení částečně zastavil a co do části příslušenství žalobu zamítl. Předmětem řízení byly spory účastníků jako spoluvlastníků o náklady související s užíváním nemovitosti - odvoz komunálního odpadu a pojištění domu.

Proti meritornímu a navazujícímu nákladovému výroku rozsudku se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 5. 11. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud výrok zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že obecný soud nesprávně vyhodnotil skutkový stav věci a neoprávněně jí uložil zaplatit dluh a nahradit náklady řízení.

Ústavní soud předně konstatuje, že ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupena advokátem; rovněž není nepřípustná podle téhož zákona.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup stěžovatelka usiluje a požaduje, aby rozhodnutí nalézacího soudu zrušil a uložil mu projednat věc znovu a vydat nové - pro stěžovatelku příznivější rozhodnutí. Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; žádné takové pochybení neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla bagatelní částka nepřevyšující 10 000 Kč, a proti rozsudku nalézacího soudu tak podle nebylo přípustné ani odvolání.

Obecný soud své rozhodnutí řádně odůvodnil. Vyšel z dlouhodobě napjatých vztahů mezi účastníky jako spoluvlastníky, kteří vedou opakované soudní spory o bagatelní částky týkající se nákladů na užívání a opravy domu. Ústavně konformním způsobem zjistil skutkový stav věci a vyvodil z něj odpovídající právní závěry. V určité (stěžovatelkou nenapadené) části řízení zastavil pro zpětvzetí, popř. žalobu zamítl, a ve zbytku dospěl k závěru, že nárok je oprávněný, neboť žalobce řádně specifikoval a doložil, jaké konkrétní částky na údržbu společné věci vynaložil. Konstatoval, že stěžovatelka dlužné částky ani nerozporovala, a na svoji obranu toliko poukázala na započtení oproti vlastním pohledávkám uplatňovaným v jiném řízení, v němž dosud nebylo rozhodnuto; započtení proto soudem nebylo připuštěno. Od výsledku věci pak nalézací soud odvodil i navazující rozhodnutí o náhradě nákladů řízení.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu