Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3407/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Kateřiny Vrchové, zastoupené JUDr. Pavlou Plašilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubská 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2015. č. j. -36, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2015, č. j. -103, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, č. j. -103, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 3. 2013, č. j. JMK 9512/2013, sp. zn. S-JMK 9512/2013 OSP, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Vyškov ze dne 14. 1. 2013. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány neporušily zákon, pokud odmítly zaevidovat změnu trvalého pobytu stěžovatelky, neboť k vyřízení nedoložila platný občanský průkaz; na tomto závěru nemohlo nic změnit, že stěžovatelka byla při ohlášení (2. 1. 2013) pouze o několik měsíců starší 15 let, tedy jí teprve nedlouho předtím vznikla povinnost požádat o vydání prvního občanského průkazu (kterou nesplnila). Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 10. 2015, č. j. -36, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 20. 11. 2015 a navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že jí nebyla zaevidována změna trvalého pobytu kvůli nepředložení občanského průkazu, přestože jej v době ohlášení ještě neměla.

Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupena advokátem; stížnost rovněž není nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje a požaduje, aby Ústavní soud správním soudům, potažmo správním orgánům, uložil vyhovět její žádosti o změnu trvalého pobytu. Úkolem Ústavního soudu je výhradně ověřit, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; takové pochybení však neshledal.

Správní soudy vyšly z jednoznačného ustanovení ve spojení s , v tehdy účinném znění, která podmiňují zaevidování změny místa trvalého pobytu předložením platného občanského průkazu. V případě stěžovatelky, která teprve několik měsíců předtím dosáhla věku 15 let, to znamenalo nejprve splnit zákonnou povinnost a požádat o vydání prvního občanského průkazu (s původním místem trvalého pobytu), a teprve následně se s tímto dokladem dostavit ke správnímu orgánu a ohlásit změnu trvalého pobytu. Jedná se sice o postup náročnější, nelze v něm ovšem spatřovat rysy protiústavnosti. Stěžovatelka se ostatně mohla této komplikaci vyhnout, pokud by o změnu pobytu požádala v zákonné lhůtě pro podání žádosti o vydání prvního občanského průkazu, tedy do 30 dnů poté, co dosáhla věku 15 let [, v současném znění navíc i , o občanských průkazech]. Pokud stěžovatelka porušila svoji základní povinnost požádat (včas) o vydání prvního občanského průkazu, nelze toto její pochybení následně vykládat k tíži správních orgánů.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. července 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu