Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1931/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Ing. Ladislavy Kryžové, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -30 ze dne 6. dubna 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 6. 2016 se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž byla odmítnuta její kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -66 ze dne 6. 1. 2016. Nejvyšší správní soud odůvodnil napadené usnesení zjištěním, že stěžovatelka přes písemnou výzvu nepředložila plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování v řízení o kasační stížnosti ani nedoložila právnické vzdělání ve smyslu , (dále jen " ").

Rovněž v ústavní stížnosti, která obsahuje velmi opovážlivá tvrzení a výhružky, stěžovatelka požádala o projednání její věci bez právního zastoupení.

Ústavní soud proto nejdříve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V této souvislosti zjistil, že stěžovatelka podala ústavní stížnost v rozporu s ustanoveními a .

Z evidence podaných ústavních stížností je přitom zřejmé, že se stěžovatelka obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž tak ve většině případů činí bez právního zastoupení. V minulosti byla vícekrát poučována o náležitostech ústavní stížnosti, zejména o nezbytnosti zastoupení advokátem, i o případných následcích neodstranění vytčených vad (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

a další, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

Jak již Ústavní soud opakovaně vyjádřil v jiných věcech stěžovatelky (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 21. 6. 2010,

sp. zn.

ze dne 1. 12. 2010,

sp. zn.

ze dne 25. 7. 2011,

sp. zn.

ze dne 25. 9. 2012,

sp. zn.

ze dne 16. 10. 2012), v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a o dalších náležitostech návrhu dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Za dané situace lze tedy považovat za zcela neúčelné, aby byla stěžovatelka v tomto konkrétním řízení opětovně vyzývána k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení .

Stěžovatelka opakovaně nerespektuje ustanovení , upravující povinnost fyzických a právnických osob, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem, což je předpokladem pro meritorní posouzení ústavní stížnosti. Tato povinnost neplatí pouze pro advokáty coby osoby práva znalé. Stěžovatelka se sice domnívá, že požadavek povinného právního zastoupení je neústavní, přičemž uvádí důvody, proč nemusí být zastoupena, uvedený požadavek je však odůvodněn nezbytností garantované profesní právní erudice zástupce. Smysl procesního institutu nuceného zastoupení lze spatřovat nejenom ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným zastoupením zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, ale i v zamezení tomu, aby Ústavní soud nebyl zahlcován podáními, která by právně kvalifikovaná nebyla a která by fakticky nesměřovala k ochraně ústavnosti, k čemuž je pouze Ústavní soud povolán [srov. stanoviska ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471), ze dne 8. 10. 2015 (290/2015 Sb.)].

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení ústavní stížnost mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. července 2016

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj