Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1983/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelů F. P. a P. P., obou zastoupených Mgr. Františkem Burešem, advokátem se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, proti usnesení Okresního soudu v Rokycanech sp. zn. ze dne 7. 7. 2014 a usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. -1436 ze dne 7. 4. 2016, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1. Svou ústavní stížností ze dne 21. 6. 2016 se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzený zásah do jejich práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " ") a evropské Úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Dále poukazují na porušení y, a y.

2. Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech (sp. zn. ) ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni byli stěžovatelé odsouzeni za přečin krádeže k podmíněnému trestu odnětí svobody a peněžitému trestu. Trestný čin spočíval v tom, že stěžovatelé odcizili v České republice velký počet prázdných zálohovaných pivních lahví, přepravovaných z Německa pro Plzeňský Prazdroj, a.s., vzniklá škoda byla vyčíslena na 56.682 Kč. Stěžovatelé podali dne 24. 6. 2014 návrh na obnovu řízení v této věci, v něm poukázali na nové důkazy, a to znalecký posudek, potvrzující, že podpisy stěžovatelů na dokladech od společnosti MAKRO Cash & Carry ČR, kam měli lahve prodávat, jsou padělky, a doklady, z nichž vyplývá, že pivní lahev má pro poškozeného cenu 8 centů, nikoli 3 Kč.

3. Napadenými rozhodnutími byl návrh na obnovu řízení zamítnut. V napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatelů proti zamítavému usnesení okresního soudu, krajský soud vysvětlil, že předložený znalecký posudek je sice novou skutečností, ale nemůže sám o sobě ani ve spojení s jinými už známými důkazy odůvodnit jiné rozhodnutí o vině a trestu, protože vina stěžovatelů nebyla shledána na základě podkladů od společnosti Makro Cash & Carry. Odsuzující rozsudek se neopřel o přehled lahví prodaných ve shora uvedené výkupně, v té části obvinění byli stěžovatelé zproštění. Proto nelze obnovu řízení povolit na podkladě písmoznaleckého posudku, který se týká těchto prodejů. Při stanovení výše škody se pro účely trestního řízení vychází z ceny, za kterou se věc, jež byla předmětem útoku, obvykle prodává v době a v místě činu, což vyplývá z . Proto je jedno, jaká byla cena lahví v jakékoli cizí zemi. Jiné rozhodnutí o vině a trestu nemůže tedy přinést ani skutečnost, že lahve pocházely z Německa, kde se vykupují za jinou cenu než v České republice. Uvedený rozdíl byl soudu znám a ke krádežím došlo v Čechách, kde se lahve vykupovaly za tři koruny.

4. Podle stěžovatelů obecné soudy nepostupovaly s náležitou péčí tak, aby byl spolehlivě zjištěn skutkový stav věci a v řízení před soudy nebylo přihlédnuto ke všem důkazům svědčícím ve prospěch stěžovatelů; některé důkazy byly vyhodnoceny nesprávně, přičemž tyto důkazy vykazovaly skutečnosti, které mohly posloužit i k prokázání neviny stěžovatelů. Stěžovatelé dále odkázali na judikát z roku 1971, dle kterého je pro určení výše škody rozhodná ta hodnota, o kterou byl majetek poškozeného zmenšen, nikoliv obohacení pachatele. Pokud tedy stěžovatelé předkládají nový důkaz o tom, o kolik mohl být majetek poškozené společnosti zmenšen skutečně (nikoliv za kolik si poškozená vykupuje v ČR lahve od jednotlivých sběren), pak dle jejich názoru je toto rovněž důvodem pro povolení obnovy řízení.

5. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

6. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu . Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud je podle y ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti. Tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud dlouhodobě deklaruje, že není součástí soustavy obecných soudů, a do jeho pravomocí nespadá možnost instančního přezkumu jejich rozhodnutí (viz např. nález ze dne 1. 2. 1994

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

7. Směřuje-li ústavní stížnost proti usnesení, jímž byl trestním soudem zamítnut návrh na povolení obnovy řízení, nepřísluší Ústavnímu soudu hodnocení věcné správnosti původních rozhodnutí v trestním řízení. Ústavněprávní přezkum může směřovat pouze k zodpovězení otázky, zda existovaly relevantní důvody pro povolení obnovy řízení, resp. zda obecné soudy ústavně konformním způsobem odůvodnily, proč stěžovatelem předestřené nové skutečnosti takovými neshledaly. Z hlediska ústavně právního přezkumu je proto především významné, zda obecné soudy návrh stěžovatele řádně projednaly, zda vydaná rozhodnutí jsou adekvátně odůvodněna, a zda uplatněné právní závěry nejsou výrazem libovůle či excesu. Z odůvodnění napadených rozhodnutí totiž vyplývá, že se obecné soudy náležitě vypořádaly s předloženým znaleckým posudkem i dalšími argumenty stěžovatelů. Ústavní soud tedy nemá důvod závěry obecných soudů jakkoliv věcně přehodnocovat.

8. V projednávaném případě Ústavní soud žádné pochybení ústavněprávní relevance neshledal. Způsob, jímž se obecné soudy vypořádaly s námitkami a návrhy stěžovatelů, není v rozporu s právem stěžovatelů na spravedlivý proces. Ústavní soud v jejich postupu neshledal nic, co by vybočovalo z mezí ústavnosti. Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že neslouží jako další přezkumná instance, nýbrž jako ochránce ústavnosti, která však v projednávané věci dotčena nebyla. Jinak řečeno, projednávaný případ, respektive ústavní stížnost, nedosáhl hranice ústavnosti, což se vztahuje na obě napadená rozhodnutí obecných soudů.

9. Vzhledem k závěru o nedotčení ústavně zaručených práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími obecných soudů Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. července 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu