Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1841/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem v Brně, Rooseveltova 564/8, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 2. 2016, č. j. -316, a o návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 8. 6. 2016, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o výživném pro jeho nezletilé dcery. Stěžovatel tvrdí, že byl napadeným rozsudkem zkrácen na svých základních právech na výchovu dítěte podle d, právu na rodinný život podle y a právu vlastnit majetek podle y.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů:

Ze stížnosti je patrné, že se stěžovatel toliko pokouší domoci dalšího věcného přezkumu rozhodnutí a stanovení nižšího výživného. Obsah stížnosti je soustředěn především na popis osobních a majetkových poměrů stěžovatele, domácnosti matky, obsahuje vlastní úvahy stěžovatele o přiměřenosti výše výživného a ohledně dlužného výživného za období od září 2012, které je povinen zpětně doplatit. Stěžovatel považuje za klíčová jiná hlediska, než na kterých postavily argumentaci obecné soudy a odkazuje přitom také na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, v němž se soud zabýval výší výživného v situaci nadstandardních majetkových poměrů povinného rodiče. V projednávaném případě však výši stanoveného výživného nelze charakterizovat jako "nepřiměřeně vysoké výživné, které dítěti i po dokončení přípravy na povolání umožní dlouhodobý a snad i trvalý bezpracný život", aby bylo možné závěry učiněné v odkazovaném nálezu aplikovat i na tento případ. Ostatní argumenty stěžovatele buď ústavněprávní dimenzi zcela postrádají, nebo jde o argumentační konstrukce, které se vymykají obecně přijímanému výkladu obsahu těchto práv.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum učiněných právních závěrů. Pokud obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ respektovaly kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat.

Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že obecné soudy zohlednily při rozhodování o výši výživného všechny skutečnosti, které stěžovatel během řízení uvedl; opak ostatně netvrdí ani sám stěžovatel, pouze považuje výši stanoveného výživného za nepřiměřenou a vypočítanou na základě jiných hledisek, než jaké považuje za určující. Ústavní soud neshledává v odůvodnění napadeného rozhodnutí ani žádný jiný exces či libovůli, která by mohla stížnost opodstatnit.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení namítaných ústavně zaručených práv nedošlo, pročež rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut i akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti, který ze své podstaty slouží primárně k zatímní ochraně práv stěžovatele před nezvratnými následky, jež by mohly nastat výkonem napadeného rozhodnutí, a to do doby než Ústavní soud o stížnosti rozhodne. S ohledem na skutečnost, že je o stížnosti současně rozhodnuto, nelze tomuto návrhu vyhovět.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu