Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1117/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem Dukelská 891/4, Olomouc, o vyloučení soudců Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn.

, takto:

Soudci David Uhlíř, Kateřina Šimáčková a Tomáš Lichovník nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. .

Odůvodnění:

1. V řízení o ústavní stížnosti, vedeném pod

sp. zn.

, uplatnil stěžovatel námitku podjatosti všech členů I. senátu Ústavního soudu, Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka, a to se zřetelem na poměr tohoto I. senátu k věci a ke stěžovateli. Tento závěr stěžovatel dovozuje z toho, že I. senát ve stejném složení již v minulosti jednou rozhodoval o jím podané ústavní stížnosti (řízení vedené pod

sp. zn.

), kterou nicméně "v rozporu s předchozím nálezem ÚS zamítnul" [ústavní stížnost byla usnesením

sp. zn.

ze dne 9. 2. 2016 odmítnuta podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " "]. Stěžovatel namítá, že je "nemyslitelné, aby stejný senát vyřizoval další věci téhož stěžovatele", resp. "podle počtu pravděpodobnosti je zcela vyloučeno, aby 2 stížnosti stejného stěžovatele pořád dokola připadaly stejnému senátu, ledaže byl vytvořen právě proto, aby nepohodlné stížnosti nemilých stěžovatelů automaticky zamítal, což je ovšem třeba zveřejnit na stránkách soudu." Nadto ve vztahu k soudci Tomáši Lichovníkovi namítá, že u něho panuje přímý poměr (samozřejmě nepřátelský) ke stěžovateli, ať již z jeho působení na Krajském soudu v Brně - pobočka Jihlava, tak i v pozici předsedy Soudcovské unie. V závěru pak stěžovatel podjatost uvedených soudců dovozuje i ze skutečnosti, že "současně proti nim podal trestní oznámení pro podezření ze zneužití pravomoci úřední osoby."

2. Soudci I. senátu Ústavního soudu ve svých vyjádřeních shodně konstatovali, že vznesenou námitku podjatosti považují za nedůvodnou, neboť ke stěžovateli nemají žádný vztah, který by mohl založit pochybnosti o jejich nepodjatosti. Stěžovatelem namítaný způsob rozhodování v citované věci

sp. zn.

takové pochybnosti dle jejich názoru založit nemůže. Soudce Tomáš Lichovník nadto k uvedené námitce uvedl, že se stěžovatelem nikdy osobně do styku při svém působení na krajském soudu nepřišel, byť je pravdou, že zde rozhodoval o přípustnosti zastupování účastníka v soudním řízení odborovou organizací Spravedlnost, ale to na jeho vyloučení a na vztah ke stěžovateli nemá dle jeho názoru vliv.

3. Podle ustanovení je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Dle ustanovení je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení tak představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( , dále i d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).

4. Jak je patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí soudců I. senátu odůvodňuje jejich údajně vadným rozhodnutím v jeho jiné právní věci (vedené pod

sp. zn.

). S touto námitkou se však Ústavní soud neztotožňuje, neboť rozhodování soudce Ústavního soudu v jiné věci je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví a jako takové pochybnost o jeho nepodjatosti (objektivně) založit nemůže (viz ustanovení a contrario; srov. také ; k výjimkám blíže viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: : komentář, 2. vydání, C. H. Beck, 2007, s. 178, či Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I.: s komentářem, ASPI, 2007, s. 123). V této souvislosti je potřeba zdůraznit, že II. senát, rozhodující o stěžovatelem vznesené námitce podjatosti na základě ustanovení a ve spojení s ustanovením rozvrhu práce (Org. 1/16), není ani jakkoliv oprávněn následně přezkoumávat procesní postup I. senátu a jím vydaná rozhodnutí, a již proto tvrzení o údajném pochybení, na němž námitka podjatosti zejména spočívá, nelze pokládat za relevantní.

5. Stejně tak je třeba odmítnout námitky stěžovatele, směřující proti způsobu rozdělování agendy Ústavního soudu, neboť ten je striktně podřízen předem určeným pravidlům, vylučujícím jakýkoliv prvek nahodilosti či účelovosti, jež jsou stanovena v příslušných vnitřních předpisech Ústavního soudu přijatých plénem Ústavního soudu, jak předvídají ustanovení a [konkrétně se jedná o výše citovaný rozvrh práce (Org. 1/16) a dále rozhodnutí pléna Ústavního soudu o pravidlech rozdělení agendy (Org 61/15), vše dostupné na www.usoud.cz).

6. Poukazuje-li stěžovatel na to, že v souvislosti s rozhodovací činností soudců I. senátu proti nim podal trestní oznámení, ani tato skutečnost (bez ohledu na zjevnou účelovost jednání stěžovatele) nemůže v daném okamžiku založit jakékoliv objektivní pochybnosti o nepodjatosti soudců I. senátu, jak ostatně v minulosti Ústavní soud opakovaně zdůraznil (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 11. 8. 2011, či

sp. zn.

ze dne 26. 5. 2015, dostupná na http://nalus.usoud.cz).

7. Z výše uvedených důvodů proto rozhodl II. senát Ústavního soudu podle ustanovení a ve spojení s ustanovením rozvrhu práce (Org. 1/16) o vyloučení všech členů I. senátu Ústavního soudu, Davida Uhlíře, Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka, z projednání a rozhodování věci vedené pod

sp. zn.

tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, neboť nejsou naplněny předpoklady ustanovení i podmínky stanovené shora citovanou judikaturou Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. června 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu