Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3179/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti BFC CAPITAL s. r. o., v likvidaci, se sídlem v Praze 4, Lomnického 1705/9, zastoupené Dr. Jiřím Taišlem, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 4, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2015, č. j. -52, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2014, č. j -127, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 17. 4. 2014, č. j -127, žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 13. 1. 2011, č. j. 2011/132/110, o jejím rozkladu proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 10. 2010, č. j. 2010/9073/570. Správními rozhodnutími byla stěžovatelce uložena pokuta 7 500 000 Kč za porušení povinností investičního zprostředkovatele podle , o podnikání na kapitálovém trhu; stěžovatelka byla postižena za celkem šest správních deliktů, jichž se dopustila v období od 3. 12. 2007 do 19. 2. 2009. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 8. 2015, č. j. -52, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům kasačního a přezkumného soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou dne 29. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle a d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v pochybení obecných soudů při vypořádání jejích námitek, jimiž brojila proti postupu správních orgánů, provádění dokazování, výkladu a použití relevantních ustanovení zákona na její případ, porušení práva na obhajobu a zákazu sebeobviňování.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je zastoupena advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "); rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem stěžovatelka usiluje a požaduje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil a správním soudům, potažmo správním orgánům uložil posoudit její deliktní jednání znovu a způsobem, který pro ni bude příznivější.

Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti - žádné takové pochybení neshledal. Přezkumný i kasační soud na desítkách stran odůvodnění svých rozsudků podrobně a srozumitelně vypořádaly veškeré námitky, které stěžovatelka uplatňovala v řízení před správními orgány, následně i před obecnými soudy a které opakovaně, v obsahově takřka totožné podobě, prezentuje i v nyní projednávané ústavní stížnosti. S výjimkou obecného odkazu na ustanovení ústavního pořádku, která měla být v jejím případě dotčena, se soustředí na rozsáhlou argumentaci ke značnému počtu dílčích otázek a náležitostí řízení; neusiluje však o vysvětlení ústavního přesahu věci a omezuje se na vyjádření nesouhlasu se způsobem, jakým byla její věc posouzena.

Po řízení před správními orgány dvou stupňů a správními soudy dvou stupňů stěžovatelka na Ústavním soudu požaduje, aby se fakticky jako pátá instance v pořadí zabýval konkrétními aspekty věci na úrovni zjištění skutkového stavu a aplikace podústavního práva. Usiluje tak o přehodnocení svého postihu za to, že jako investiční zprostředkovatelka dlouhodobě a flagrantně porušovala základní požadavky zákona na svoji činnost, ať již samostatně nebo v úzké spolupráci se společností CAPITAL PARTNERS a. s., čímž především masivně porušovala práva a poškozovala zájmy svých klientů. V této souvislosti lze dodat, že z rozsáhlých a důkladně zpracovaných rozhodnutí správních orgánů obou stupňů je zjevné, že podrobně analyzovaly a srozumitelně vysvětlily obchodní model, postupy a praktiky stěžovatelky i jejich následky pro klienty; vycházely přitom z řady svědeckých výpovědí a dalších důkazů.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu