Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1146/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Vladimíra Sládečka mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti ČEZ, a. s., IČ: 45274649, se sídlem Praha 4, Duhová 2/1444, zastoupené Mgr. Radkem Pokorným, advokátem se sídlem Praha 1, Karoliny Světlé 301/8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. -84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. -125, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí a aby Ústavní soud přerušil řízení a požádal Soudní dvůr Evropské unie o rozhodnutí o blíže specifikované otázce, jakož i s návrhem na zrušení ve slovech "a veřejné instituce" , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a spolku Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z.s., IČ: 26529084, se sídlem Bechyně, Písecká 372, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Vykonatelnost rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. -84 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. -125 se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 11. dubna 2016 a doplněna podáním ze dne 23. května 2016, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle , , , , a d, jakož i odpovídajících článků některých mezinárodních smluv.

2. Podáním ze dne 12. července 2006 požádal vedlejší účastník stěžovatelku podle , o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon), o poskytnutí:

- komplexní technické a technologické dokumentace vsázek paliva používaného od začátku provozu obou bloků (tzv. pasporty paliva), a

- analýzy vhodnosti paliva VVANTAGE - 6 společnosti Westinghouse pro reaktor VVER 1000 v jaderné elektrárně Temelín.

3. Sdělením ředitele OJ Temelín ze dne 7. září 2006 č. j. 3559021/2006 nebyly předmětné informace poskytnuty s ohledem na ochranu obchodního tajemství stěžovatelky. Mělo se jednat o dokumenty obsahující skutečnosti obchodní, výrobní a technické povahy související s podnikem, jež v příslušných obchodních kruzích nejsou běžně dostupné. Jejich poskytnutí by vedlo nejen k porušení § 17 obchodního zákoníku, ale také příslušných ustanovení uzavřeného kontraktu na dodávku jaderného paliva se společností Westinghouse. Dne 23. května 2011 vydalo představenstvo stěžovatelky "dopis" - rozhodnutí č. j. 24218203/90100300000/2011, jímž bylo odvolání vedlejšího účastníka zamítnuto. Důvodem zamítnutí byla skutečnost, že většina v textu požadovaných dokumentů měla naplňovat pojmové znaky obchodního tajemství, a tudíž k odepření jejich poskytnutí mělo dojít v souladu s , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a atomového zákona. Použitelný byl rovněž zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť předmětné informace vznikly bez použití veřejných prostředků a stěžovatelka je obdržela od společnosti Westinghouse, která nesdělila souhlas s jejich poskytnutím.

4. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č. j. -125 byla k žalobě vedlejšího účastníka obě uvedená rozhodnutí zrušena. Kasační stížnost stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. března 2016 č. j. -84. Obě tato rozhodnutí se zabývala otázkou, zda stěžovatelku lze považovat za "veřejnou instituci" ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím. Zatímco obecné soudy na ni odpověděly kladně, stěžovatelka - přestože s ohledem na předchozí průběh řízení před obecnými soudy rozhodla i o odvolání vedlejšího účastníka - takovýto závěr rozporovala.

5. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, odložil vykonatelnost obou uvedených rozsudků do jeho pravomocného rozhodnutí o ústavní stížnosti. Zdůrazňuje, že není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím, v důsledku napadených rozsudků je však nucena se tak chovat, což mimo jiné znamená, že se na ni vztahují lhůty stanovené povinným subjektům v tomto zákoně. Odklad vykonatelnosti podle stěžovatelky není v rozporu s veřejným zájmem. Výkonem rozhodnutí a jeho nevyhnutelnými následky (spočívajícími v tom, že na ni bude třetími subjekty nahlíženo jako na správní orgán povinný poskytovat informace a činit jiné úkony podle zákona o svobodném přístupu k informacím) jí ale hrozí újma spočívající zejména v tom, že bude nucena rozhodovat podle zákona o svobodném přístupu k informacím a poskytovat informace, které sice nelze označit za obchodní tajemství, ale jejichž poskytování by mohlo na trhu přinést výhodu konkurenčním soutěžitelům. Dotčena by přitom nebyla jen stěžovatelka, ale ve většině případů i celá řada jejích smluvních partnerů. Důvěrné obchodní smlouvy, které uzavírala se svými smluvními partnery, pochopitelně nepředpokládaly její povinnost, aby poskytovala informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

6. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozsudků.

7. Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

8. Po seznámení se s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že podmínky předpokládané tímto ustanovením jsou v dané věci splněny, přičemž v tomto směru se plně ztotožnil s výše uvedenými důvody předestřenými stěžovatelkou. Z tohoto důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Až do rozhodnutí Ústavního soudu stěžovatelka především není povinna (znovu) rozhodnout o žádosti vedlejšího účastníka o poskytnutí informace, příp. o navazujícím opravném prostředku.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. června 2016

Jan Musil v. r.

předseda senátu