Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1142/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky SEZEM, s. r. o., sídlem Fillova 1, Brno, zastoupené JUDr. Evou Janíkovou, správkyní závodu, sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, právně zastoupené Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, sídlem Na Úvoze 392, Bohumín - Záblatí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2015 č. j. -138, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. června 2015 č. j. -81 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. dubna 2015 č. j. -73, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Ing. Petry Paulíkové, jako vedlejší účastnice, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), stěžovatelka napadla shora označená soudní rozhodnutí, přičemž tvrdila, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek zaručené d (dále jen " ") a právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu zaručené y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně bylo v řízení o stěžovatelčině žalobě na náhradu škodu ve výši 6 310 746,85 Kč proti vedlejší účastnici rozhodnuto, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od placení soudních poplatků. Uvedený soud neshledal, že by byla splněna podmínka, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu (dále jen " "), neboť správci podniku podání žaloby na náhradu škody jménem společnosti proti vedlejší účastnici jako jednatelce nepřísluší.

3. K odvolání stěžovatelky shora označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel z rozsahu oprávnění správce, jak je vymezen v , a dospěl k závěru, že tato oprávnění jsou vázána výlučně na závod podnikatele, přičemž předmětná pohledávka součástí závodu není, a tudíž ani řízení o ní není řízením, které by se závodu týkalo.

4. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci napadla stěžovatelka dovoláním, které však Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením podle a 2 odmítl, neboť je neshledal přípustným, a to (ani) ve smyslu , když dospěl k závěru, že předestřená otázka, zda předmětná pohledávka je součástí závodu (a jde tak o řízení ve smyslu ), byla řešena v souladu s ustálenou judikaturou; navíc daný nárok přísluší jen věřitelům stěžovatelky ( ).

II.

Argumentace stěžovatelky

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka poukázala na to, že je z důvodu platební neschopnosti ve stavu faktického úpadku, že vedlejší účastnice nesplnila svou povinnost podle , a proto odpovídá za škodu, a to ve výši součtu nesplacených závazků, protože žádný jiný majetek (stěžovatelka) nemá. Namítla, že správce závodu je oprávněn ji zastoupit, a jestliže jí soudy nepřiznaly osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek, odepřely jí - s ohledem na její majetkovou situaci - právo domáhat se svého práva u soudu. Odvolala se na názor Bohumila Havla, který v časopise Obchodněprávní revue č. 4/2012 (str. 120-123) v souvislosti s judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. uvedl, že Nejvyšší soud neobhájil, že by fiduciární obligace, resp. povinnost k náhradě škody neměla být součástí podniku, a na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2013 č. j. -93, dle něhož je správce závodu oprávněn zastupovat povinného v daňovém řízení, protože daňové povinnosti s podnikem souvisejí, přestože jsou vázány na osobu majitele a se závodem nepřechází na jinou osobu smluvně ani na základě dražby. Podle stěžovatelky se také řízení o náhradu škody týká závodu, neboť její reparace bude příjmem náležejícím závodu, čímž dojde ke zvýšení jeho hodnoty, resp. může bonitu podniku výrazně ovlivnit. Opačný výklad činí exekuci neefektivní, neboť umožňuje "statutárům" převést své podnikatelské aktivity na jinou osobu a tím snížit hodnotu závodu.

6. Podle stěžovatelky by otázka, zda pohledávka přejde na nabyvatele závodu, měla být ve vztahu k posouzení zástupčího oprávnění správce irelevantní, zvláště když je od 1. 1. 2013 možné vést exekuci postižením závodu ve formě jeho spravování. Nikoliv všechna práva a povinnosti, které se týkají závodu, a o nichž mohou běžet řízení, přejdou na nabyvatele závodu a dojde ke změně v účastnících takového řízení podle , ovšem do doby změny v osobě vlastníka závodu nebo po dobu trvání spravování se takové řízení závodu týká, a je tudíž nutné, aby správce byl oprávněn dohlédnout, aby se hodnota závodu v důsledku takového řízení nesnížila, ale naopak zvýšila. Nutno rozlišit spory, které nemají žádné majetkoprávní aspekty, např. o vyloučení společníka, a spory o plnění, kde podstatné je ono plnění, byť je jeho původ ve vztahu jednatel - společnost.

7. Současně stěžovatelka upozornila, že není nikdo, kdo by za ni jednal, přičemž skutečnost, že se na podnikání právnické osoby podílejí subjekty, které nemají zájem, aby byla chráněna práva této právnické osoby, nemůže jít k její tíži. Je-li zde správce závodu, který tato práva může účinně hájit, pak není přípustné jí osvobození od soudních poplatků nepřiznat. Jiný výklad by umožňoval poškozovat obchodní korporaci společníkem na úkor jejích věřitelů.

III.

Procesní předpoklady projednání návrhu

8. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , přičemž otázka existence oprávnění správkyně závodu (mj.) k udělení plné moci právnímu zástupci souvisí s otázkou, která je předmětem samotné ústavní stížnosti, a tudíž nelze postupovat podle . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

10. Obsahově prakticky totožnou ústavní stížností, kterou jménem jiné stěžovatelky (OFIN a. s.) podala stejná správkyně podniku, se již Ústavní soud zabýval, načež ji usnesením ze dne 31. 5. 2016

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz) odmítl jako zjevně neopodstatněnou, vycházeje z toho, že interpretaci ustanovení ze strany civilních soudů nelze považovat za neslučitelnou s ústavně zaručeným základním právem na spravedlivý proces, jehož porušení stěžovatelka primárně namítala.

11. Na doplnění možno uvést, že Ústavnímu soudu není z ústavní stížnosti zřejmé, jak by dané právo mohlo být ve vztahu ke stěžovatelce porušeno, i kdyby se interpretace citovaného ustanovení ukázala nesprávnou. Civilní soudy totiž při rozhodování o splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků podle pouze shledaly, že v daném řízení správce závodu není oprávněn zastupovat povinného. Z toho však nelze vyvozovat, že by tím stěžovatelce byla upřena možnost domáhat se náhrady škody, kterou jí údajně způsobila její jednatelka (vedlejší účastnice) porušením povinností podle ve spojení s obchodního zákoníku, nýbrž pouze to, že v daném řízení za stěžovatelku musí jednat, resp. ji zastupovat jiná osoba (srov. druhá věta ). Nejde tedy o omezení práva na přístup k soudu, ale toliko vymezení podmínek jeho výkonu, jak to připouští y. Jinak by nebylo zcela zřejmé, kdo je s ohledem na specifickou situaci oprávněn stěžovatelku v případném řízení o náhradu škody zastupovat.

12. Stěžovatelka sice namítla, že zde není nikdo, kdo by za ni jednal, ovšem v tomto směru možno odkázat na vyjádření Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod

sp. zn.

, z něhož plyne nesprávnost takového závěru (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na nalus.usoud.cz). Lze tak jen připomenout, že v této věci vychází judikatura z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2011 sp. zn. , uveřejněného pod číslem 53/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není-li závazek k náhradě škody způsobené porušením povinnosti člena voleného orgánu součástí závodu, netýká se závodu ani řízení o žalobě na zaplacení této škody a správci závodu tudíž ani nesvědčí zákonné zástupčí právo podle . Z toho, že žalobu vůči (bývalému) členovi voleného orgánu nemůže za obchodní korporaci (povinnou) podat (jako zákonný zástupce) správce závodu, nelze dovozovat zásah do práva stěžovatelky na přístup k soudu. Nejvyšší soud dále ve svém vyjádření zohlednil i další okolnosti současné právní úpravy, když v citovaném vyjádření poukázal na zástupčí oprávnění dalších osob podle a 431 odst. 1 , popř. na úpravu tzv. actio pro socio v a násl. a a násl. zákona o obchodních korporacích (předtím v režimu právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, v ustanovení , a obchodního zákoníku), tak i na úpravu jmenování opatrovníka právnické osobě podle a 486 a násl. . Dále v této souvislosti Nejvyšší soud uvedl, že nelze tvrdit, že s výjimkou správce závodu zde není nikoho, kdo by pohledávku vůči členu voleného orgánu mohl uplatnit. Podle ustanovení a zákona o obchodních korporacích jsou chráněna i práva věřitelů obchodní korporace (jako povinné). Konečně nic nebrání tomu, aby byla v exekuci postižena přímo pohledávka povinné za svým dlužníkem - členem voleného orgánu ( a n. , a n. exekučního řádu). S odkazem na tyto - Ústavním soudem již v řízení pod

sp. zn.

aprobované - závěry Nejvyššího soudu proto přisvědčit námitkám stěžovatelky nelze.

13. Jestliže správkyně závodu uvedla, že stěžovatelka se nachází ve stavu úpadku, neboť má závazky vůči věřitelům PHARMOS, a. s., a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky (ve výši přesahující 6 mil. Kč) a "prokazatelně již žádný majetek nevlastní", pak by právo na náhradu škody vůči jednatelce vzniklé porušením povinnosti podle svědčilo výše uvedeným věřitelům ( ), jak již upozornil Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Jde-li obecně o dopady stěžovatelkou rozporovaného právního názoru na samotné exekuční řízení, argumentace je správkyní závodu vedena z pohledu ochrany práv věřitelů (oprávněných), ale jaké jsou jeho dopady na práva stěžovatelky, s nimiž by mělo být spojeno i porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod, v ústavní stížnosti nijak vysvětleno není (zvláště pak v situaci, kdy je naopak zřejmé, že to znamená menší omezení stěžovatelčiny autonomie). V této souvislosti musí Ústavní soud podotknout, že ústavní stížnost zásadně nemůže mít podobu actio popularis a úlohou tohoto soudu není obecně dohlížet na činnost orgánů veřejné moci v exekučním řízení (z hlediska její zákonnosti či efektivity).

14. Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu