Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1325/16

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti D. P., zastoupeného Mgr. Martinem Křivohlavým, advokátem se sídlem Česká Lípa, Paní Zdislavy 418/8, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015 č. j. -21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. , rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 3. 2015 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. 4. 2016, se stěžovatel s odvoláním na a y, d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá přezkumu a zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byl odsouzen za zločin pohlavního zneužití podle , odst. 2 , usnesení Městského soudu v Praze, který ve věci rozhodoval jako soud odvolací, a usnesení Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání stěžovatele.

Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k projednání návrhu, musel prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, a proto ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout.

Posledním opravným prostředkem ve věci stěžovatele bylo dovolání proti označenému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. , o němž rozhodl Nejvyšší soud označeným usnesením ze dne 24. 11. 2015. Podle sdělení právního zástupce stěžovatele bylo toto usnesení stěžovateli doručováno, s tím, že z důvodu nepřítomnosti stěžovatele bylo uloženo na poště a připraveno k vyzvednutí dne 22. 1. 2016. Úložní doba skončila dne 1. 2. 2016, načež byla zásilka vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Tyto údaje jsou potvrzovány i kopií poštovní obálky, v níž bylo usnesení Nejvyššího soudu doručováno.

Podle ustanovení § 64 odst. 2 trestního řádu platí, že nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Z ustanovení § 64 odst. 4 trestního řádu pak vyplývá, že v případě, že si adresát zásilku do deseti dnů od uložení nevyzvedne, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Stěžovatel v ústavní stížnosti přitom netvrdí, že nebyly splněny zákonné předpoklady vzniku tzv. fikce doručení napadeného "dovolacího" usnesení.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 1. 2. 2016. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odeslána datovou zprávou až dne 26. 4. 2016, je zjevné, že se tak stalo po lhůtě stanovené .

Ústavnímu soudu tak nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj