Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1718/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Národní demokracie, se sídlem Argentinská 38, Praha 7, IČ 69345473, zastoupené Mgr. Filipem Červenkou, advokátem se sídlem Italská 1203/18, Praha 2, proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. ze dne 19. dubna 2016 a proti postupu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality, 9. oddělení, při provádění prohlídky jiných prostor a pozemků, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem podaným podle a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatelka s odkazem na porušení , a 2, d (dále jen " ") a y (dále jen " ") domáhala zrušení příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. ze dne 19. 4. 2016 a uložení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a obnovit stav před porušením tím, že vrátí stěžovatelce věci vydané při prohlídce jiných prostor a pozemků.

Výše označeným příkazem obvodního soudu byla nařízena prohlídka kanceláře označené číslem 4.26 v 5. nadzemním podlaží na adrese Argentinská 286/38, Praha 7, v níž má stěžovatelka sídlo. Předmětný příkaz byl vydán v souvislosti s podezřením ze spáchání přečinu hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob podle , odst. 2 písm. b) , , ve znění pozdějších předpisů, přečinu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle , odst. 3 písm. a) a přečinu popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle , jichž se měl v letech 2013 až 2016 dopustit předseda stěžovatelky, Adam Benjamin Bartoš. Obvodní soud dospěl k závěru, že existuje důvodný předpoklad, že se v kanceláři stěžovatelky, kterou podezřelý užívá, mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení, a to konkrétně výpočetní technika, obsahující tvorbu podezřelého a komunikaci se zájemci o ni, resp. se zájemci o tvorbu jiných autorů, jejichž publikace podezřelý nabízí ke koupi, dále tiskoviny, týkající se předmětné problematiky a prokazující, že podezřelý tyto rozšiřuje mezi veřejnost, a konečně nelze vyloučit ani přítomnost zbraní, neboť podezřelý ve svých projevech vyzýval obyvatele České republiky, aby se ozbrojili, a je proto možné, že si sám opatřil zbraň. Obvodní soud konstatoval, že úkon nesnese odkladu do doby zahájení trestního stíhání, a to vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazů.

Prohlídka kanceláře stěžovatelky byla policejním orgánem realizována dne 28. 4. 2016 a stěžovatelka při ní policejnímu orgánu vydala výpočetní techniku, datové nosiče, tiskoviny a propagační předměty specifikované v protokolu o jejím provedení č. j. KRPA-405534-82/TČ-2015-000079, který byl sepsán téhož dne.

Stěžovatelka se následně obrátila na Ústavní soud. V ústavní stížnosti namítla, že příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků není náležitě, ve smyslu závěrů vyslovených v rozhodnutích Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 15. 12. 2015 a

sp. zn.

ze dne 28. 11. 2013, odůvodněn. Jmenovitě v něm není konkretizováno, proč bylo nutno prohlídku provést již ve fázi před zahájením trestního stíhání jako úkon neodkladný a neopakovatelný. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že vzhledem k rozsahu a charakteru věcí, které byly při prohlídce zajištěny, došlo k narušení svobodné soutěže politických stran, neboť jí byla odebrána veškerá její výpočetní technika, elektronický archiv i y nezbytné pro její řádné fungování. Stěžovatelce tak bylo díky zásahu policejního orgánu de facto znemožněno vyvíjet politickou činnost, což ohrozilo její efektivní účast v nadcházejících krajských volbách. Tuto svou argumentaci stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rozvedla.

Dříve, než Ústavní soud přikročil k vyhodnocení věci samé, musí konstatovat, že podání stěžovatelky projednával jako "standardní" ústavní stížnost dle , a nikoli jako návrh podaný politickou stranou dle . Po seznámení se s věcí totiž Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem není aktivně legitimována ve smyslu písm. j) y, neboť napadeným příkazem k prohlídce jiných prostor a pozemků obvodního soudu ze dne 19. 4. 2016 nebyla stěžovatelka rozpuštěna a ani jinak jím nebyla bezprostředně dotčena její činnost, jak má na mysli citované ustanovení, resp. ustanovení (blíže viz Wagnerová, E. et al., s komentářem, 1. vydání, Praha: ASPI, 2007, s. 357 až 361). Dlužno dodat, že dle tvrzení samotné stěžovatelky byla její politická činnost paralyzována v důsledku postupu policejního orgánu, tj. v důsledku jiného zásahu orgánu veřejné moci, který je z přezkumu v režimu ustanovení vyloučen.

Po zvážení stížnostních námitek i obsahu přiložených listin Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost není důvodná.

Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů. Ústavní soud přistupuje k zásahu v případě prohlídky jiných prostor a pozemků jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci se však v dané věci evidentně nejednalo.

Ústavní soud si v prvé řadě ověřil, že dotčený příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl odůvodněn v souladu s ústavními požadavky na něj kladenými.

Zastává-li stěžovatelka opačný názor, nelze jí v tomto ohledu přisvědčit.

K tvrzení stěžovatelky, že předmětná prohlídka nemohla být pojímána za neodkladný a neopakovatelný úkon, připomíná Ústavní soud svoji ustálenou judikaturu, dle níž nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoli seznatelná, "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu" [srov. nález

sp. zn.

ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297)]. V projednávané věci jsou však důvody pro uvedený procesní postup zřejmé přímo z příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků (stejně jako z protokolu o provedení prohlídky), v němž soud vyjádřil obavu ze zmaření úkonu, resp. ze zničení nebo ztráty důkazů. Tento závěr v kontextu projednávaného případu jednoznačně obstojí, neboť důkazy, k jejichž zajištění prohlídka směřovala, měly podobu elektronickou či listinnou a mohly tedy být snadno znehodnoceny. Vzhledem k personálnímu propojení stěžovatelky s podezřelým přitom nebylo možno pokus o likvidaci příslušných dokumentů vyloučit. Neodkladnost tohoto úkonu v době před zahájením trestního stíhání tak vyplývala z povahy věci (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 28. 2. 2008,

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2009, nebo

sp. zn.

ze dne 15. 1. 2013, vše dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Nepřípadná je rovněž námitka týkající se rozsahu prohlídky jiných prostor a pozemků. Skutečnost, že při realizaci prohlídky policejním orgánem mohlo dojít k zajištění širšího spektra důkazů, je logickým důsledkem charakteru předmětů, za účelem jejichž nalezení se prohlídka konala. Není v moci orgánů činných v trestním řízení, aby při vlastním provádění prohlídky veškeré dostupné y a elektronická data podrobně analyzovaly; dovedeno ad absurdum by taková prohlídka neprobíhala v řádu hodin, ale v řádu dnů či týdnů, což není možno akceptovat. V dané fázi řízení navíc nelze s naprostou jistotou určit, zda a které ze zajištěných věcí skutečně souvisejí s projednávanou trestnou činností; je tedy možné vyžadovat toliko pravděpodobnost, že taková věc bude pro vyšetřování potřebná (srov. usnesení

sp. zn.

ze dne 13. 12. 2007, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Z hlediska ústavněprávního je podstatné, zda se ze strany orgánů činných v trestním řízení nejednalo o záměrné získávání údajů, které by překračovaly rámec příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků. Nic takového v posuzované věci prokázáno přitom nebylo. Tvrdí-li konečně stěžovatelka, že jí byl odňat majetek, který potřebovala ke své činnosti, pak nelze v této souvislosti pominout tu skutečnost, že stěžovatelka zřejmě nevyužila, z ústavní stížnosti se aspoň nepodává opak, možnosti žádat o vrácení vydaných či odňatých věcí (§ 78 a § 79 ve spojení s § 80 trestního řádu).

S ohledem na výše uvedené, neshledávaje, že by v důsledku vydání napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, jakož i navazujícího postupu policejního orgánu docházelo k porušování ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatelky, nezbylo v závěru Ústavnímu soudu než ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu