Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3167/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Radima Kláska, zastoupeného Mgr. Stanislavem Breiem, advokátem se sídlem v Praze 5, Lidická 336/28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. -39, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2014, č. j. -33, spojené s návrhem na zrušení čl. I bodů 6 a 92 , takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 3. 2014, č. j. -33, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva obrany ze dne 31. 3. 2011, č. j. 421/3-1086-2/2001-7542, jímž byly zamítnuty námitky stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Vojenského úřadu sociálního zabezpečení jako správního orgánu prvního stupně ze dne 10. 2. 2011, č. j. 253498/VP-9/13, kterým byl zdaněn výsluhový příspěvek stěžovatele jako vojáka z povolání v souladu s (dále jen " "), ve znění účinném od 1. 1. 2011. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 8. 2015, č. j. -39, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu a městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 27. 10. 2015, navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a současně aby zrušil výše uvedená ustanovení novely zákona o daních z příjmů, jimiž bylo zdanění výsluhových příspěvků zavedeno do právního řádu. Namítá zásah do vlastnického práva podle a práva na spravedlivý proces podle a 2 d a navazujících ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že mu výsluhový příspěvek náleží za podmínek platných ke dni zániku služebního poměru, tj. k datu 30. 11. 2008; jeho zdanění na základě později přijaté právní úpravy považuje za nepřípustné. Mimoto je přesvědčen o deficitech legislativního procesu přijímání novely.

Ústavní stížnost byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupen advokátem; rovněž není nepřípustná podle téhož zákona. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Posouzení projednávané věci stojí na řešení otázky přípustnosti následného zdanění výsluhových příspěvků vojáků z povolání, tedy provedeného na základě právní úpravy, která byla přijata (nabyla účinnosti) teprve po dni zániku služebního poměru. Rozhodnutí přezkumného ani kasačního soudu nelze v tomto ohledu hodnotit jako protiústavní; soudy obou stupňů vyšly z konstantní judikatury, která takový postup aprobovala, zejména z rozsudku ze dne 29. 8. 2013, č. j. -23, v němž Nejvyšší správní soud vyslovil právní názor, že ustanovení , o vojácích z povolání, nebránilo přijetí právní úpravy zákona o daních z příjmů, která zavedla zdanění výsluhových příspěvků, a to včetně vojáků, jejichž služební poměr zanikl a získali nárok na výsluhové náležitosti dříve - v době, kdy byly od daně z příjmu osvobozeny.

Vyslovený právní názor se následně stal součástí ustálené judikatury kasačního soudu (viz např. rozsudky ze dne 23. 10. 2014, č. j. -34, ze dne 7. 5. 2015, č. j. -37, dostupné na www.nssoud.cz), která opakovaně obstála rovněž při přezkumu Ústavním soudem, jenž konstatoval jeho ústavní konformitu (viz např. usnesení ze dne 19. 4. 2016,

sp. zn.

, nebo ze dne 18. 11. 2013,

sp. zn.

, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Od závěrů traktované judikatury Ústavní soud nemá důvod se odchylovat ani v nyní projednávané věci.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Současně byl z týchž důvodů a podle téhož ustanovení odmítnut akcesorický návrh, který byl podán spolu s ústavní stížností a sdílí její osud a jímž se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedených ustanovení zákona; vyhovění tomuto návrhu bylo vyloučeno již vzhledem k výsledku řízení, neboť stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu