Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 732/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015 sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dále jen " "), jímž bylo dle stěžovatelova tvrzení porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu a 40 d, y základních práv Evropské Unie a právo vyplývající z y.

2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu vraždy podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů. Usnesením ze dne 21. 10. 2015 č. j. -1073 zamítl městský soud již několikátý stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v uvedené trestní věci, neboť stěžovatel nepřednesl žádný nový důkaz, který by ve smyslu ustanovení § 278 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, odůvodnil jiné rozhodnutí o vině, trestu či náhradě škody. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, kterou napadeným usnesením zamítl. Přitom návrh na povolení obnovy nazval bezradným, jelikož, jako předchozí obdobné návrhy, pouze polemizuje se závěry odsuzujících rozhodnutí bez předložení nových relevantních důkazů. Jediným novým důkazem je na žádost obhajoby zpracovaný znalecký posudek, dle nějž by ovládací a rozpoznávací schopnosti stěžovatele mohly být ovlivněny, pokud by jednal pod vlivem alkoholu. Stěžovatelovo nové tvrzení o silné podnapilosti v době páchání skutku je však dle vrchního soudu naprosto osamocené a bez opory v provedeném dokazování. je tak zařadil mezi mnoho dalších lživých tvrzení stěžovatele, jimiž se hájil už v původním řízení. Závěry znaleckého posudku pak soud označil za obecně známé, neprokazující nic nového ve stěžovatelově případě.

II.

Argumentace stěžovatele

3. V ústavní stížnosti stěžovatel rozporuje závěr obecných soudů o jeho úmyslu poškozenou usmrtit. Všechny důkazy dle něj svědčí toliko o úmyslu obohatit se na jejím majetku. Úmysl usmrtit poškozenou zpochybňuje i chování stěžovatele po činu (omluva, koupení dárku). Rovněž poukazuje na rozpory v provedených důkazech, jejichž hodnocení označuje za porušení závěrů judikatury Nejvyššího soudu. Za naprosto nepřiměřený pak považuje stěžovatel uložený trest odnětí svobody v trvání 17 let. Procesní aktivitu stěžovatele pak ovlivnily i výhružky soudů o dalším možném trestním stíhání, bude-li vypovídat o spoluúčasti poškozené na jiné majetkové trestné činnosti. Nedostatky v důkazním řízení tak vedly k nespravedlivému odsouzení stěžovatele za zvlášť závažný zločin, ačkoliv nebyl dostatečně prokázán nezbytný úmysl spáchat takový trestný čin. Z uvedených důvodů tak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní podmínky projednání návrhu

4. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel posoudit splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 a ústavní stížnost je přípustná ( a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Po seznámení se se všemi výše uvedenými okolnostmi dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ačkoliv stěžovatel petitem ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí soudu vydaného v řízení o povolení obnovy řízení, v němž se podle § 278 a násl. trestního řádu rozhoduje o relevanci nově předložených důkazů na dřívější rozhodnutí o vině, trestu a náhradě škody, v odůvodnění ústavní stížnosti napadá výhradně závěry soudů, rozhodujících v původním řízení o obžalobě, potvrzených Nejvyšším soudem a Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 13. 3. 2013

sp. zn.

). Stejnou argumentaci uplatnil stěžovatel i v řízení před oběma rozhodujícími soudy. Ty tedy nemohly za takových podmínek stěžovateli vyhovět, a proto nemohlo zamítnutím jeho stížnosti dojít k porušení jeho procesních ústavních práv.

7. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu