Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3097/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti společnosti MAFRA, a. s., se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Na Kozačce 1289/7, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. dubna 2015, č. j. -361, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání označené jako ústavní stížnost, jímž se navrhovatelka domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2011, č. j. -109, byla zamítnuta žaloba, aby se žalovaní (i navrhovatelka) omluvili žalobcům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2012, č. j. -171, tento rozsudek z části zrušil a navrhovatelce uložil povinnost omluvit se žalobcům; rozsudek nabyl právní moci a navrhovatelka se omluvila. Následně Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 18. dubna 2013, č. j. -198, zrušil výroky rozsudku Vrchního soudu v Praze týkající se navrhovatelky a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Poté Vrchní soud v Praze vydal napadený rozsudek, jímž potvrdil původní rozhodnutí Městského soudu v Praze.

Navrhovatelka se tedy domáhá zrušení rozhodnutí, jímž byla žaloba proti ní zamítnuta, avšak za situace, kdy se v důsledku předchozího rozhodnutí již omluvila. Jak ve svém návrhu uvedla, z důvodu procesní opatrnosti podala společně s ústavní stížností i dovolání k Nejvyššímu soudu. Jak Ústavní soud zjistil, bylo dovolání Nejvyššímu soudu předloženo teprve dne 28. ledna 2016 a věc je vedena pod sp. zn. .

Podle odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") představuje, podle odstavce 1 písmene d)y, ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti přitom není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice - viz nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79, též http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud tedy představuje ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavních stížnostech patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení odstavce 2 . Ústavní soud však neshledal v projednávané věci, že by nyní taková výjimečná okolnost nastala.

V současné době běží řízení u Nejvyššího soudu, a proto Ústavní soud posoudil podání navrhovatelky s ohledem na výše uvedené jako návrh nepřípustný.

Podle ustanovení odstavce 1 písmene e) proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. června 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj