Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1120/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Z. N., t. č. ve Věznici Valdice u Jičína, zastoupeného Mgr. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem Kolín, Kutnohorská 43, proti usnesení Okresního soudu v Nymburku ze dne 10. 2. 2016 č. j. -31, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu v Nymburku, kterým bylo podle § 320 odst. 3 trestního řádu rozhodnuto o určení společného způsobu výkonu postupně uložených trestů odnětí svobody tak, že se stěžovatel zařazuje do věznice s ostrahou.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle , a d.

Stěžovatel uvádí, že mu byly postupně uloženy dva tresty odnětí svobody s rozdílným režimem výkonu trestu, přičemž delší trest (v trvání 554 dnů) měl být vykonán ve věznici s dozorem, zatímco kratší trest (v trvání jednoho roku) měl být vykonán ve věznici s ostrahou. Stěžovatel namítá, že Okresní soud v Nymburku napadeným rozhodnutím, kterým určil společný výkon trestů ve věznici s ostrahou, fakticky zpřísnil pravomocně uložený trest. Poukazuje přitom na to, že z celkové doby obou trestů připadají téměř dvě třetiny na trest odnětí svobody, jenž měl být vykonáván ve věznici s dozorem, a pouze jedna třetina z celkové doby trestu připadala na odnětí svobody, jež mělo být vykonáváno ve věznici s ostrahou. Stěžovatel namítá, že trestní soud napadené rozhodnutí nijak neodůvodnil, což mělo za důsledek zkrácení jeho práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti ( y) stojí mimo soustavu trestních soudů ( y), není další, "superrevizní" instancí v systému trestního soudnictví a jeho úkolem není přezkum zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda jej lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Ústavní soud se již ve své judikatuře ústavním přezkumem rozhodnutí vydaného podle § 320 odst. 3 trestního řádu zabýval (srov. např. usnesení

sp. zn.

,

nebo

) a mj. konstatoval, že se nemůže zabývat samotným meritorním přehodnocováním důvodů, jež vedly soud k výroku jeho rozhodnutí. Přezkum soudcovského uvážení o splnění příslušných podmínek pro zařazení odsouzeného do některého z typů věznic - pokud se úsudek směřující k podřazení pod příslušný normativní rámec pohybuje v limitech vymezených zákonným předpisem a je opřen o racionální logickou argumentaci - Ústavnímu soudu zjevně nepřísluší. Zvolení typu věznice tedy zásadně spočívá na úvaze příslušného trestního soudu, který je oprávněn a povinen zařadit odsouzeného s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci do takového typu věznice, aby byla nejlépe vyjádřena a dodržena zásada individualizace trestu.

Při rozhodování o určení společného způsobu výkonu postupně uložených trestů podle § 320 odst. 3 trestního řádu přitom soud postupuje podle hledisek uvedených v (srov. přiměřeně usnesení

sp. zn.

). Je tedy zřejmé, že určení, v jakém typu věznice mají být vykonány postupně uložené tresty, není nijak závislé na poměru délek jednotlivých uložených trestů odnětí svobody, jak tvrdí stěžovatel.

Pokud stěžovatel namítá, že Okresní soud v Nymburku napadené usnesení neodůvodnil, je třeba připomenout, že tento soud postupoval v souladu s ustanovením § 136 odst. 3 trestního řádu, což také v napadeném usnesení uvedl. Citované ustanovení trestního řádu výslovně umožňuje vyhotovit zjednodušené usnesení, které neobsahuje odůvodnění, mj. v tom případě, kdy jde o usnesení soudu prvního stupně vyhotovené ve vykonávacím řízení, není-li proti němu přípustná stížnost. O takový případ se jednalo i v posuzované věci, takže postupu Okresního soudu v Nymburku nelze v tomto směru nic vytýkat.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016

JUDr. Jaromír Jirsa

předseda senátu