Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1539/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky RUBENDYAN CITY s. r. o., sídlem Ibišková 545, Jesenice u Prahy, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Sorokáčem, MBA, advokátem, sídlem Pařížská 68/9, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č. j. -150, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) Novera Group, s. r. o. v likvidaci, sídlem Říčanská 431, Jesenice u Prahy, 2) Václava Nováka a 3) Vladimíra Horáčka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen " "), jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným usnesením Krajského soudu v Praze bylo ve výroku I potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 5. 2015 č. j. -66, jímž byla jednak zastavena exekuce mezi stěžovatelkou jakožto oprávněnou a vedlejšími účastníky řízení 2) a 3) jakožto povinnými (výrokem I), jednak odložena exekuce ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými 2) a 3) do právní moci usnesení o zastavení exekuce (výrokem II), a dále byla stěžovatelce stanovena povinnost nahradit povinným náklady exekuce (výrokem III). Ve výroku II a III napadeného usnesení rozhodl Krajský soud v Praze o náhradě nákladů odvolacího řízení.

2. Aby mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl. Obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadené, tak nebylo třeba blíže reprodukovat, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno ústavní stížnost odmítnout.

3. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), povinnost respektovat a chránit základní práva je však úkolem všech orgánů veřejné moci, zvláště pak soudů. Z tohoto důvodu je řízení o ústavní stížnosti toliko subsidiárním prostředkem ochrany základních práv. Teprve za situace, kdy ostatní zákonné prostředky selžou (nejsou účinné, jsou bezvýsledně vyčerpány), event. nejsou k dispozici, je možné se obrátit na Ústavní soud.

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje. To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). Ústavní stížnost tedy lze, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení , dle kterého je možné ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

5. Proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo možné brojit dovoláním. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle je dovolání v zásadě přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Posuzovaná věc zároveň nespadá mezi výjimky z jinak poměrně široce formulované přípustnosti dovolání ( ). O možnosti uplatnění tohoto procesního prostředku obrany byla stěžovatelka v napadeném rozhodnutí řádně poučena.

6. Z ústavní stížnosti ani z veřejně přístupné databáze soudních řízení (viz http://infosoud.justice.cz/public/search.jsp) nevyplývá, že by stěžovatelka dovolání proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu uplatnila. S ohledem na subsidiární povahu ústavní stížnosti proto není za dané situace Ústavní soud oprávněn posuzovat případnou důvodnost návrhu stěžovatelky. K tomu by mohl přistoupit při včas podané ústavní stížnosti pouze za splnění podmínky vyčerpání tohoto mimořádného opravného prostředku (srov. ).

7. Ústavní soud zároveň neshledal, že by posuzovaná ústavní stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatelky, což by jinak mohlo odůvodňovat aplikaci výjimky dle . Stěžovatelka ostatně žádnou argumentaci podporující uplatnění naposled uvedeného ustanovení nenabídla.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako nepřípustnou [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu