Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1348/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Josefa Fialy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Byblos Trade Services, s. r. o., sídlem náměstí Republiky 656/8, Praha 1, zastoupené JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem, sídlem Národní 32, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. února 2016 č. j. -61, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Aseem Mathura, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), stěžovatelka napadla shora označené soudní rozhodnutí, a to pro porušení a 2 d.

2. Napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo stěžovatelce jako žalované uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi jako žalobci částku 373 Kč s příslušenstvím a dále náklady řízení ve výši 5 356 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť vedlejší účastník jako osoba s bydlištěm mimo Evropskou unii uplatnil u stěžovatelky (a to prostřednictvím společnosti VP Tax Free s. r. o.) částku odpovídající zaplacené dani z přidané hodnoty ze zboží, které bylo od této daně osvobozeno ( , o dani z přidané hodnoty), a stěžovatelka, ač měla tuto povinnost, uvedenou sumu vedlejšímu účastníkovi neuhradila.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítla, že vedlejší účastník byl nepřípustně zastoupen právnickou osobou, což ustanovení (dále jen " ") neumožňuje, přičemž vytkla obvodnímu soudu, že soudní řízení nezastavil.

4. Dále uvedla, že v řízení prokázala, že pohledávku vedlejšímu účastníkovi uhradila prostřednictvím smluvního partnera, skupiny Global Blue, jež vystavila šek a zaslala jej vedlejšímu účastníkovi, který jej předložil své bance v Indii, ta jej převedla rubopisem na řad a zaslala korespondenční bance Wells Fargo Bank N.A., ta pak tento šek předložila na výplatní místo - PNC Bank N.A., která ho proplatila, čímž (ona) svou platební povinnost (jež tak existovala vůči Wells Fargo Bank N.A., a nikoliv vedlejšímu účastníkovi) splnila. Obvodní soud však rozhodl v rozporu s touto skutečností, resp. s důkazy, které předložila, v důsledku čehož musí zaplatit tutéž částku dvakrát.

III.

Procesní podmínky řízení

5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 . Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario), resp. žádný takový prostředek k dispozici neměla.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud následně posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh podle .

7. V prvé řadě Ústavní soud nemohl přehlédnout, že předmětem soudního sporu se stala toliko částka 373 Kč s příslušenstvím, což znamená, že ústavní stížnost byla podána v "bagatelní" věci [srov. ustanovení i ], přičemž dle konstantní judikatury tato skutečnost (bez dalšího) zakládá důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc - přes svou bagatelnost - vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu [viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

(dostupné na http://nalus.usoud.cz)].

8. V tomto ohledu stěžovatelka nic neuvedla, a ani z obsahu ústavní stížnosti či okolností případu neplyne, že by souzená věc - přes svou očividnou "bagatelnost" (z pohledu výše částky, která byla předmětem daného soudního sporu) - měla dosáhnout ústavně právní dimenze. Nadto, jak patrno z napadeného rozsudku, obvodní soud se otázkami, které stěžovatelka znovu otevřela v ústavní stížnosti (tj. zda byl vedlejší účastník v řízení řádně zastoupen či zda lze za daných okolností stěžovatelčinu platební povinnost vůči vedlejšímu účastníkovi považovat za splněnou), podrobně zabýval a své závěry dostatečně zdůvodnil. Ústavní stížnost je tak v podstatě polemikou se skutkovými a právními závěry obvodního soudu spočívajícími v rovině tzv. podústavního práva. Takto koncipovanou ústavní stížnost by s ohledem na judikaturu Ústavního soudu, týkající se postavení tohoto soudu v ústavním systému a z něho plynoucího vztahu k obecné justici (dle níž nelze považovat tento soud za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví a již vůbec ne za jakýsi "náhradní" odvolací či dovolací orgán tam, kde zákon podání žádného či dalšího opravného prostředku nepřipouští), nebylo možné považovat za opodstatněnou ani v případě, že by o "bagatelní" věc nešlo, když žádný ústavní přesah věci (kvantitativní, či kvalitativní) shledán nebyl.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. května 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu