Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 892/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti Romana Hyska, t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, P. O. BOX 5/A2C, Praha 4 - Pankrác, zastoupeného JUDr. Pavlem Trnkou, advokátem, se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, proti sdělení Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 19. ledna 2016 a sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. ze dne 14. prosince 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 3. 2016 a doplněnou advokátem dne 18. 5. 2016 stěžovatel napadá v záhlaví uvedená sdělení Obvodního soudu pro Prahu 5 a Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavní práva zaručená a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a d.

Z obsahu listin připojených k ústavní stížnosti se podává, že dne 4. 12. 2015 adresoval stěžovatel předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 5 stížnost na JUDr. Věru Trojanovou, předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 5, přičemž tvrdil, že u hlavního líčení ve věci sp. zn. mu nebyly předloženy k nahlédnutí listinné důkazy, že nemohl navrhnout přečtení listinných důkazů a nemohl se k nim ani vyjádřit, což označil za nevhodné chování této předsedkyně senátu a narušování důstojnosti trestního řízení. Protože nebyl spokojen s vyřízením této stížnosti, přípisem ze dne 28. 12. 2015 žádal Městský soud v Praze o přešetření a současně podal stížnost na jednání JUDr. Lofellmannové ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. s tím, že rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. ze dne 19. 11. 2013 obsahuje nepravdivá tvrzení, čímž byla narušena důstojnost odvolacího trestního řízení. Uvedený rozsudek stěžovatel označil za neplatný i proto, že jmenovaná předsedkyně senátu byla podjatá. Na podání stěžovatele reagoval místopředseda Městského soudu v Praze napadeným přípisem, v němž uvedl, že se plně ztotožňuje s vyřízením stížnosti JUDr. Frankičem, odkázal na ustanovení a 2 , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen " "), a uzavřel, že se nejedná ani o jeden z případů, který může být řešen v režimu stížnostního řízení podle citovaného zákona.

Ústavní soud se v prvé řadě zabýval tím, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), které by umožnily její následné věcné projednání, a to včetně podmínky dané jeho ustanovením , vyžadující, aby před podáním ústavní stížnosti byly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita, která se projevuje po formální stránce v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Musí tedy nastat situace, kdy se stěžovatel již nemůže domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem.

Z obsahu stížností stěžovatele na postup předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 a předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, které stěžovatel připojil k ústavní stížnosti, vyplývá, že stěžovatel v nich nebrojil proti průtahům v řízení či nevhodnému chování soudních osob anebo narušování důstojnosti řízení před soudem, tak, jak předpokládá ustanovení § 164 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, ale ve skutečnosti se domáhal přezkoumání postupů soudu prvního stupně při projednání jeho trestní kauzy a odvolacího soudu při vyřízení odvolání, přičemž vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu Městského soudu v Praze. Ani jedna z jeho námitek však nemůže být řešena v režimu stížnostního řízení podle zákona o soudech a soudcích, neboť přezkoumání postupu soudu ve výkonu jeho nezávislé rozhodovací činnosti se touto cestou domáhat nelze (srov. ustanovení § 164 odst. 2 zákona o soudech a soudcích).

Za uvedené situace nemůže stěžovatel napadat vyřízení jeho stížností adresovaných předsedovi Obvodního soudu pro Prahu 5 a předsedovi Městského soudu v Praze, protože tyto stížnosti neměly účinky podání, se kterými zákon o soudech v soudcích v ustanovení § 164 odst. 1 počítá. Nešlo o nevhodné chování jmenovaných soudních osob, či o narušování důstojnosti řízení před soudy, byť je stěžovatel za takové označuje, ale o postupy soudů při výkonu jejich nezávislé rozhodovací činnosti. K přezkoumání jejich případných důsledků však měl stěžovatel k dispozici jiné právní prostředky dle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

Vzhledem k uvedenému postupoval soudce zpravodaj podle ustanovení a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2016

Jiří Zemánek, v. r.

soudce zpravodaj