Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 874/16

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Vlasty Tesařové, zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem Šaldova 217/7, Ústí nad Labem, proti části výroku I. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015 č. j. -681, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 15. 3. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení části výroku I. v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 18. 1. 2012 č. j. -548 zamítl žalobu stěžovatelky o převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem (výrok I.) a uložil stěžovatelce povinnost uhradit náhradu nákladů žalovaným (výrok II.). Na základě odvolání stěžovatelky změnil Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 10. 2013 č. j. -604 rozsudek okresního soudu ve výroku I. tak, že na stěžovatelku přechází vlastnické právo k ideální polovině specifikovaných nemovitostí; jinak byl v tomto výroku rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok I.). Dále krajský soud rozhodl, že stěžovatelka a žalovaní nemají ve vzájemném poměru právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.) a stěžovatelka je povinna zaplatit žalovaným na nákladech řízení před okresním soudem částku 6 600 Kč (výrok III.) a na nákladech řízení před krajským soudem částku 3 000 Kč (výrok IV.). Krajský soud dále nařídil okresnímu soudu opravu čísla jednacího ve stejnopisech napadeného rozsudku (výrok V.). V záhlaví uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu byl na základě dovolání stěžovatelky zrušen rozsudek krajského soudu ve výrocích I až IV a v tomto rozsahu byla věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok I.), dovolání žalovaných bylo odmítnuto (výrok II.).

Stěžovatelka tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího soudu došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle a d a a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K tomu mělo podle stěžovatelky dojít v důsledku nesprávného postupu Nejvyššího soudu, který zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku I., čímž podle stěžovatelky narušil její majetková práva a ztížil její procesní postavení do budoucna.

Před tím, než přistoupí k posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , tj. vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje ( ).

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti se totiž jeví její subsidiarita. To znamená, že k jejímu projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel všechny procesní prostředky (efektivně) vyčerpal. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, u nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného.

V posuzovaném případě je patrné, že předmětné řízení o žalobě stěžovatelky týkající se převodu vlastnického práva ke specifikovaným nemovitostem doposud neskončilo, neboť Nejvyšší soud vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. Stěžovatelka tudíž nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k její ochraně poskytuje. Podmínka konečnosti napadeného pravomocného rozhodnutí vyplývá z povahy věci. Pokud nejde o rozhodnutí finální, tedy pokud probíhá ještě nějaké řízení, nelze připustit, aby o téže věci bylo souběžně vedeno řízení před Ústavním soudem.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 25. května 2016

JUDr. Vladimír Sládeček

soudce zpravodaj