Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 979/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti M. Z., zastoupeného JUDr. Vladimírem Henclem, advokátem se sídlem v Náchodě, Masarykovo náměstí 1294, proti usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 22. 12. 2015, č. j. -126, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 23. 3. 2016 ústavní stížnost, jíž se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného usnesení, kterým ve věci péče o nezletilého rozhodl soud předběžným opatřením tak, že uložil stěžovateli (otci), aby předal dítě matce. Stěžovatel se domnívá, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a rodičovské právo ve smyslu , a 4 a 36 odst. 1 d, , 90 a 95 odst. 2 y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel zdůrazňuje, že si je vědom zdánlivé opožděnosti stížnosti, jakož i skutečnosti, že proti napadenému usnesení nepodal odvolání a nevyčerpal tedy všechny opravné prostředky, které jsou mu k ochraně jeho práv k dispozici, avšak stalo se tak především proto, že napadenému usnesení přisoudil odvolací soud v řízení o jiném předběžném opatření odlišné účinky, než bylo lze z rozhodnutí vyvodit. Napadené usnesení o předběžném opatření spočívalo v jednorázovém příkazu otci, aby předal nezletilého matce v situaci, kdy tak otec kontinuálně odmítal učinit, přestože byl s matkou dohodnut, že dítě bude u otce pouze dočasně. Odvolací soud však tomuto předběžnému opatření přisuzuje účinky rozhodnutí o svěření nezletilého do péče matky.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek, tedy zda vyhovuje požadavkům , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), na takový návrh kladeným a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně akcentuje, že sám poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, když ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Z toho důvodu je třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Jde o projev materiální stránky zásady subsidiarity ústavní stížnosti, tedy požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). S přihlédnutím k závažným tvrzením stěžovatele, že si nemohl být vědom, že napadené usnesení má důsledky předběžného opatření o péči, Ústavní soud vyžádal soudní spis a odhlédl při posuzování stížnosti od podmínky vyčerpání opravných prostředků i zjevné opožděnosti stížnosti; přesto však shledal stížnost nepřípustnou.

Stěžovatel se v řízení dlouhodobě domáhá vydání předběžného opatření, kterým by mu byl stanoven co nejširší rozsah péče, neboť s matkou nezletilého mají protichůdné představy o výchovném režimu, jež by měl nadále fungovat. V řízení došlo k situaci, kdy Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením dne 29. 2. 2016, č. j. -263, rozhodl o předběžném opatření, jímž upravil styk otce s nezletilým. Je tak evidentní, že existence napadeného usnesení nijak nebránila soudům o styku otce s nezletilým rozhodnout a nebrání ani případnému vydání dalších předběžných opatření či rozhodnutí meritornímu. Zjevně tedy není naplněna zásada subsidiarity ústavní stížnosti, jak je vyložena výše, a stížnost je proto nepřípustná, neboť v řízení před obecnými soudy se o právech, která stěžovatel považuje za ohrožená, nadále rozhoduje.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj