Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 924/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky EKOSPAR s. r. o. se sídlem v Ostrožské Lhotě 99, zastoupeného JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Mostní 5552, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, č. j. -472, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2015, č. j. -444, ve znění opravného a doplňujícího usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2015, č. j. -450, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 21. 3. 2016 ústavní stížnost splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 2. 2012, č. j. -197, byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 357 967 Kč s příslušenstvím a zamítnuto započtení pohledávek podle , , v rozhodném znění (dále jen "obč. zák."). Odvolací soud rozsudek meritorně potvrdil a dovolací soud následně dovolání stěžovatelky odmítl.

Stěžovatelka namítá, že byla porušena její základní práva zakotvená v a 2 a d, jelikož nesouhlasí s právním názorem obecných soudů, že pohledávky stěžovatelky neměly být použity k započtení. Stěžovatelka spatřuje zásah do svých ústavně zaručených práv také v tom, že odvolací soud nedostatečně zkoumal aktivní legitimaci vedlejšího účastníka jako žalobce.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak sama stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y); nemá postavení instančně nadřazeného obecného soudu a nenáleží mu tedy znovu přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud však konstatuje, že ve stížnosti jde toliko o otázku výkladu a aplikace běžného práva, přičemž námitky stěžovatelky zjevně nedosahují ústavněprávní intenzity nezbytné pro jeho případný kasační zásah.

Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů žádné nedostatky, které by nasvědčovaly porušení některého z ústavně zaručených práv stěžovatelky. Obecné soudy dospěly k závěru, že v projednávaném případě k započtení pohledávky stěžovatelky nedošlo, neboť neunesla důkazní břemeno stran prokázání doručení oznámení postupníkovi, jak pro účinné započtení vyžaduje § 529 odst. 2 obč. zák., a tento závěr ústavně konformním způsobem odůvodnily. Stejně uspokojivě se odvolací soud vypořádal i s námitkou stěžovatelky ohledně nedostatku aktivní legitimace; přestože se na straně žalobce vystřídalo více subjektů, pokaždé byly podle závěru odvolacího soudu v souladu s § 107a o. s. ř splněny všechny podmínky pro vstup nového účastníka do řízení.

Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu dospěl k závěru, že nedošlo k porušení žádného z namítaných ústavně zaručených práv stěžovatelky; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu