Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1159/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Saša - Sun s. r. o., se sídlem Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, právně zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem se sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. dubna 2016 č. j. -184, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 11. 4. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyšší správní soud zamítl návrh stěžovatelky, aby věc vedená před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. byla přikázána, z důvodu vhodnosti podle , Krajskému soudu v Praze. Zmíněné řízení bylo zahájeno k žalobě nejvyššího státního zástupce a žalovaným je Energetický regulační úřad. Stěžovatelka je osobou zúčastněnou na řízení.

Ve svém návrhu stěžovatelka poukazuje především na skutečnost, že do soudního spisu krajského soudu sp. zn. byla založena složka označená jako "přílohy žalobce". Není přitom zřejmé, kdo, kdy a jakým způsobem přílohovou část žaloby do soudního spisu založil, a je otázkou, zda založením přílohy nedošlo k porušení rovnosti stran a fair procesu. Stěžovatelka v ústavní stížnosti nastoluje myšlenku, zda zmíněná složka nebyla do spisu zařazena z iniciativy soudu.

Stěžovatelka si je vědoma všech aspektů delegace vhodné podle , nicméně podle jejího mínění v projednávaném případě existuje "jiný důležitý důvod" pro přikázání věci jinému soudu. Dále pak považuje za spornou otázku, zda za jiný důležitý důvod je možno považovat důvod, který svou intenzitou nedosahuje obecné klasifikace podjatosti soudce, ale současně s ohledem na související aspekty vykazuje znaky mimořádnosti, které dané soudní řízení vyčleňují ze standardnosti. Podle náhledu stěžovatelky se daný případ vymyká z běžného rámce, neboť všechny související žaloby jsou projednávány před Krajským soudem v Brně a navíc stejný soud, tj. Krajský soud v Brně, projednává některé případy, předmětem kterých jsou "trestněprávní aspekty" vydaných licencí na výrobu elektřiny z fotovoltaických elektráren. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s tím, že Nejvyšší správní soud odkázal ve svém odůvodnění toliko na související judikaturu.

V uvedeném postupu spatřuje stěžovatelka porušení svých základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány d (dále jen " ").

III.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Dále je nutno uvést, že prakticky totožnou ústavní stížností se Ústavní soud v minulosti již zabýval, a to ve věci společnosti Zdeněk - Sun s. r. o., jež je evidována u Ústavního soudu pod

sp. zn.

.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila tytéž námitky, které uvedla již předtím ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se těmito jejími námitkami zabýval, avšak tyto neshledal důvodnými. Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší správní soud se dostatečným a přesvědčivým způsobem vypořádal s námitkami stěžovatelky, a to včetně ústavněprávní argumentace. Stěžovatelka polemizuje s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu v rovině podústavního práva, když nesouhlasí se způsobem, jakým aplikoval ustanovení , a nastiňuje vlastní právní názor, který jediný považuje za správný.

Z ustanovení vyplývá, že Nejvyšší správní soud může věc přikázat jinému než místně příslušnému krajskému soudu, je-li to pro rychlost nebo hospodárnost řízení nebo z jiného důležitého důvodu vhodné. Nejvyšší správní soud ve svém odůvodnění přitom zcela jasně uvedl, že přikázání věci jinému než místně příslušnému soudu vede zpravidla ke zvýšení nákladů a projednání věci se tím protahuje. Z toho důvodu pak musí být důvody pro delegaci vhodnou založeny na jiných skutečnostech, než jsou ničím nepodložené spekulace a dohady stěžovatelky.

Místní příslušnost soudu, určená procesními předpisy, je základním pravidlem, které je promítnutím dělby činnosti uvnitř soudní soustavy mezi jednotlivé články tak, aby věci byly projednávány tam, kde jsou nejlepší předpoklady pro jejich posouzení a rozhodnutí. Právní institut delegace vhodné, jak jej předestírá ustanovení , představuje průlom do ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeného v y. Z toho důvodu je třeba výjimku z obecného vykládat zásadně restriktivně. Sama skutečnost, že příslušnému krajskému soudu napadly i věci související, sledující projednávanou problematiku z trestněprávního hlediska, pro aplikaci výše uvedené výjimky zcela jistě nesvědčí. Důvodem je mimo jiné ta skutečnost, že správněprávní a trestněprávní soudní senáty jsou založeny na odlišném personálním základu.

Ústavní soud neshledal důvodu, pro který by závěr Nejvyššího správního soudu bylo možno označit za svévolný či extrémní, resp. excesivní, neboť má racionální základ a je logicky a srozumitelně vysvětlen, což je z pohledu zásad ústavněprávního přezkumu rozhodné. V tomto směru Ústavní soud v podrobnostech odkazuje na přiléhavé odůvodnění ústavní stížností napadeného rozhodnutí, které se vypořádalo se všemi námitkami stěžovatelky způsobem, který Ústavní soud neshledal vybočujícím z mezí ústavnosti. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel z platného práva v souladu s y a při interpretaci podústavního práva šetřil jeho podstatu a smysl, když vyšel z dostatečných skutkových zjištění a aplikoval odpovídající zákonné normy i judikaturu.

Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítnul jako zjevně neopodstatněnou, a to podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. května 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu