Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 537/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Tesco Stores ČR a. s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, zastoupené Mgr. Luďkem Šrubařem, advokátem, se sídlem Praha 1, Kaprova 42/14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, č. j. -251 a ze dne 12. 11. 2015, č. j. -297, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. -231, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 2. 2016, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku v d (dále jen " "), v článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v článku 47 y Evropské Unie.

2. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 10. 2012, č. j. -171, zamítl žalobu žalobce Josefa Rynekra, (dále jen "žalobce") o zaplacení částky 287 760 Kč s poplatkem z prodlení od 5. 1. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2013, č. j. -205, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 14. 11. 2013, č. j. -221, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Odvolací soud poté usnesením ze dne 5. 3. 2014, č. j. -231, rozsudek soudu prvního stupně (opět) zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, č. j. -251, bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. -231, zrušeno a vráceno tomuto soudu k dalšímu řízení.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal přípustnost návrhu. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ). K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří totiž princip subsidiarity. K tomu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu

sp. zn.

ze dne 13. 7. 2000 (N 111/19 SbNU 79). Podle tohoto principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

4. Jak vyplývá z obsahu vyžádaného spisu, ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, č. j. -251, nebyla v době podání ústavní stížnosti právní věc stěžovatelky dosud pravomocně ukončena, neboť soudní řízení dále pokračuje pod zn. před Městským soudem v Praze, kterému byla věc citovaným rozhodnutím vrácena k dalšímu řízení. Z výše uvedeného plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, pokud by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní ústavně zaručená práva, mohla by se domáhat nápravy prostřednictvím ústavní stížnosti.

5. Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, Ústavní soud v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, č. j. -251 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. -231, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost jako návrh nepřípustný odmítl [ ].

6. Pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. -297, kterým se dovolací řízení zastavuje, z vyžádaného spisu vyplývá, že stěžovatelkou včas podané dovolání bylo Nejvyššímu soudu doručeno až poté, co na základě dovolání žalobce usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2014, č. j. -231, zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než řízení podle zastavit. V takovém postupu dovolacího soudu nespatřuje Ústavní soud ničeho protiústavního. Domnívá-li se stěžovatelka, že by takový postup mohl vést ke zkrácení jejích práv v probíhajícím řízení před Městským soudem v Praze, když Nejvyšší soud přihlížel pouze k argumentaci žalobce, odkazuje Ústavní soud na své shora uvedené konstatování, že veškeré vady řízení, které stěžovatelka namítá nyní, může uplatnit v ústavní stížnosti proti konečnému rozhodnutí ve věci. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v části směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2015, č. j. -297, podle jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. května 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu