Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3151/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Marie Buckové, zastoupené JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 22, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2015, č. j. -180, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, č. j. -50, žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala proti Ministerstvu spravedlnosti náhrady škody podle Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 5. 2011, č. j. -89, rozsudek obvodního soudu potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2015, č. j. -180, odmítl dovolání stěžovatelky pro opožděnost, neboť bylo soudu prokazatelně doručeno teprve dne 30. 5. 2014, přičemž lhůta k jeho podání marně uplynula již dne 10. 10. 2011.

Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností doručenou soudu dne 26. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 3 d, který spatřuje v tom, že v předchozím řízení bylo prokázáno, že příslušné elektronické podání odeslala, dovolací soud jej však přesto neuznal jako řádně podané. Zásah do svých ústavně zaručených práv dovozuje i s ohledem na povahu a dlouhé trvání řízení a navazujících sporů mezi ní a žalovaným.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupena advokátem, rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze obecným soudům náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ; k zásahu do jejich rozhodovací činnosti je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud byla porušena ústavně zaručená práva nebo svobody - jeho úkolem je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Žádné takové pochybení Ústavní soud v daném případě neshledal.

Dovolací soud své rozhodnutí ústavně konformním způsobem odůvodnil a řádně objasnil důvody, pro které považoval dovolání stěžovatelky za zjevně opožděné. Vyšel ze specifické (podružné) povahy elektronického "nezaručeného" podání ve smyslu a a z judikatury Ústavního soudu týkající se sporného doručení podání odeslaného podle tvrzení účastníka řízení soudu e-mailem, zejména z usnesení ze dne 18. 3. 2015,

sp. zn.

, dostupného na http://nalus.usoud.cz. Dospěl k závěru, že dovolání stěžovatelky odeslané na elektronickou adresu soudu prvního stupně dne 6. 10. 2011 nelze vzhledem k okolnostem věci bez dalšího současně považovat za řádně podané. Zohlednil, že bylo na zastoupené stěžovatelce, aby adekvátně reagovala na fakt, že po tvrzeném odeslání e-mailu neobdržel její zástupce potvrzení o podání ve zbývající části otevřené lhůty ani později a nezačít se o osud údajně podaného dovolání zajímat teprve s odstupem dvou let a osmi měsíců.

Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. května 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu