Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 119/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky: Léčebné lázně Lázně Kynžvart, státní příspěvková organizace, se sídlem v Lázních Kynžvart, Lázeňská 295, zastoupené JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Tovární 14, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. -218, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 3. 2015, č. j. -203, a Okresního soudu v Chebu ze dne 20. 5. 2013, č. j. -110, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 12. 1. 2016 stížnost splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), jíž se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí v řízení o neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces podle d, přičemž toto porušení spatřuje ve dvou rovinách: obecné soudy měly nedostatečně svá rozhodnutí odůvodnit a dovolací soud dovolání odmítl, ačkoliv jím vytýkanými nedostatky ve vymezení dovolacího důvodu dovolání stěžovatelky netrpí. Dále vytýká dovolacímu soudu, že si o předestřených otázkách, které obecné soudy posuzovaly, neučinil vlastní závěr, resp. nevyřešil právní otázku, dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v převážné většině stížnosti pouze rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy a rozporuje způsob, jakým soudy vyhodnotily jednání zaměstnankyně považované za porušení pracovní kázně a důvod k výpovědi. V tomto postupu spatřuje porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, ačkoliv neuvádí žádné konkrétní pochybení, kterého se měly obecné soudy dopustit, a které by současně vybočovalo z mezí plynoucích pro jejich činnost z kautel ústavních předpisů. Ze stížnosti tak lze vyvodit, že stěžovatelka toliko vyjadřuje nesouhlas s vyhodnocením důkazů obecnými soudy a s argumenty, jimiž svá rozhodnutí odůvodnily.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci určenou pro přezkum jimi učiněných právních závěrů. Jestliže obecné soudy v rámci zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i při výkladu a aplikaci práva na daný případ, respektovaly pravidla daná procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu jejich právní závěry přezkoumávat. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán až tehdy, pokud by ze strany obecných soudů došlo k tak extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovým zjištěním, že by rozhodnutí svědčilo o libovůli při rozhodování. K ničemu takovému však v projednávaném případě nedošlo - ani to stěžovatelka netvrdí.

Tvrzeným pochybením, kterého se měl dopustit dovolací soud tím, že konstatoval, že byl v dovolání udán jiný důvod, než jaký je nutné uplatnit ve smyslu , se Ústavní soud nezabýval, neboť dovolání bylo dovolacím soudem současně shledáno nepřípustným. O dovolání by bylo rozhodnuto stejným způsobem i v případě, že by dovolací soud uvedený dovolací důvod nezpochybnil; proto i kdyby Ústavní soud projednatelnost dovolacího důvodu přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolací důvod byl dán, na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost by to nic nezměnilo. K závěru o nepřípustnost dovolání ostatně dospěl i Ústavní soud, neboť, jak vyplývá z textu ústavní stížnosti, stěžovatelka se jím zjevně domáhala jen přehodnocení výpovědních důvodů, přičemž o totéž usiluje i v řízení před Ústavním soudem.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení některého z ústavně zaručených práv; proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu