Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3107/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) Jaroslava Hrozka a 2) Věry Hrozkové, zastoupených JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Městský soud v Brně uložil rozsudkem ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. , stěžovatelům povinnost zaplatit České republice - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových 2 660 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení vzniklé užíváním pozemku, na němž je postavena garáž ve vlastnictví stěžovatelů.

Proti rozsudku městského soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností doručenou soudu dne 20. 10. 2015, ve které navrhují, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle d spočívající v tom, že obecný soud neuznal právo trvalého užívání pozemku stěžovateli vyplývající ze smlouvy o pronájmu ze dne 20. 5. 1974 uzavřené mezi nimi a stavebním bytovým družstvem (dále též "družstvo"), které bylo následně ze zákona transformováno na výpůjčku.

Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti konstatuje, že byla podána včas, osobami oprávněnými a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Pouze jim náleží vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ. K zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod.

Úkolem Ústavního soudu je toliko přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti. Takové pochybení v daném případě neshledal. Zohlednil, že předmětem řízení byla bagatelní částka ve výši 2 660 Kč a proti rozsudku nalézacího soudu tak podle nebylo přípustné ani odvolání (k vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případě bagatelních věcí srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 29. 6. 2015,

sp. zn.

, nebo ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn.

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Obecný soud své rozhodnutí důkladně odůvodnil, řádně, srozumitelně a logicky uceleně předestřel úvahy, které jej vedly k závěru, že stěžovatelům nesvědčí užívací titul k předmětnému pozemku. Vyšel z tehdy účinné úpravy , hospodářského zákoníku, a , o hospodaření s národním majetkem, jakož i znění hospodářské smlouvy ze dne 30. 11. 1972 uzavřené mezi příslušným národním výborem a družstvem; dovodil, že družstvu sice svědčilo právo trvalého užívání pozemku, nebylo však oprávněno je dále postoupit třetím osobám (stěžovatelům). Smlouvu o pronájmu ze dne 20. 5. 1974, kterou družstvo přenechalo pozemek do trvalého užívání stěžovatelům, tak pro účely posouzení věci kvalifikoval jako neplatnou pro rozpor se zákonem. Vycházeje z rozboru skutkových i právních okolností věci nalézací soud neshledal podmínky pro aplikaci ani , konstatoval, že nemohlo dojít ani k vydržení pozemku do vlastnictví stěžovatelů a ústavně konformním způsobem se vypořádal rovněž s námitkou rozporu s dobrými mravy.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu