Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 252/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Václava Mužíka, zastoupeného Mgr. Pavlem Chaloupkem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 14/292, Praha 5, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 4. 2010 č. j. -578 (ve znění opravného usnesení ze dne 24. 2. 2012 na č. l. 632), rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2012 č. j. -662 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. -705, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; (dále jen " ")], ústavní stížnost, v níž tvrdil, že byla porušena jeho základní práva na spravedlivý proces podle d (dále jen " "), právo na rovnost účastníků podle y, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů podle y a právo na ochranu majetku podle , 4 y. Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudky nalézacích soudů citované výše i usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo jeho dovolání odmítnuto.

2. Předmětem řízení byla žaloba o odstranění stavby, kterou se žalobce proti žalovanému (stěžovateli) domáhal povinnosti odstranit na vlastní náklady část přístupového betonového chodníku, garáž a část garáže, jakož i nájezdy ke garážím, vše včetně souvisejících pozemků specifikováno podle znaleckého posudku a geometrického plánu. Soud prvního stupně žalobě vyhověl, odvolací soud pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a definitivně stanovil náklady celého řízení. Nejvyšší soud, k němuž podal stěžovatel dovolání, toto dovolání odmítl, leč učinil tak podrobně formulovaným usnesením, kterým vysvětlil stavebněprávní i skutkové podrobnosti věci vyčerpávajícím způsobem. V nynější ústavní stížnosti brojí stěžovatel proti všem těmto rozhodnutím a mj. namítá, že nedostatky staveb sám nezavinil, odstranění staveb jde nedůvodně pouze k jeho tíži a je navíc dílem nerealizovatelné; obdobně platí podle něj o odůvodnění nižších instancí, že jsou nepřezkoumatelná či nevykonatelná, a to vše bylo provedeno po průtazích v řízení.

3. Podle y je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti (nikoli zákonnosti). Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v ě též základní práva, jejichž katalogem je . upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již občanům nebo právnickým osobám, které na území státu působí.

4. Výjimku - v obecné rovině - představují situace, kdy interpretace podústavního práva, kterou soudy zvolily, založila porušení některého základního práva stěžovatele, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy, případně koliduje s všeobecně (konsensuálně) akceptovaným chápáním dotčených právních institutů, event. představuje zjevné a neodůvodněné vybočení ze standardů právního výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (čímž činí na jeho základě vydané rozhodnutí nepředvídatelným excesem), případně je-li dokonce výrazem interpretační svévole, jemuž chybí jakékoli smysluplné odůvodnění.

5. Stížnost směřuje proti rozhodnutím, která byla učiněna v oblasti občanskoprávních vztahů, včetně právních norem upravujících alternativu odstranění stavby ( někdejšího obč. zák.). Právní vztah mezi účastníky se řadí mezi tzv. horizontální právní vztahy, v nichž mají účastníci zásadně rovné postavení. Nejde tu tedy o vertikální vztah mezi státem a občanem, jemuž poskytuje prioritní právní ochranu. Ústavní soud však není oprávněn svým přezkumem do horizontálních vztahů zasahovat, s výjimkou zjevných excesů, resp. porušení procesních pravidel. Obojí však Ústavní soud neshledal; vzhledem k obtížnosti právní problematiky není dost dobře možné hovořit o průtazích v řízení a hmotněprávní aspekty věci byly předmětem dostatečně provedeného odůvodnění rozsudků nižších instancí a zejména velmi kvalifikovaného vysvětlení zásadních právních aspektů věci senátem č. 22 Nejvyššího soudu. Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavní soud neshledává své oprávnění k meritornímu ústavnímu přezkumu.

6. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu