Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 13/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Mgr. Danuše Korczyńské, zastoupené JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 30. 9. 2015 a usnesení Okresního soudu v Karviné-pobočky Havířov sp. zn. ze dne 17. 7. 2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení d (dále jen " "), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jejímu návrhu na odklad exekuce nařízené podle rozsudku Okresního soudu v Karviné-pobočky Havířov ze dne 20. 4. 2011 č. j. -129 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012 č. j. -257.

Stěžovatelka namítá, že krajsky soud se ve svém usnesení nevypořádal se skutečnostmi a námitkami týkajícími se existence podané žaloby pro zmatečnost, které během řízení vyšly najevo. Jeho odůvodnění je podle jejího názoru nedostatečné a nepřezkoumatelné. Krajský soud pouze uvedl, že exekuce je vedena na základě vykonatelného exekučního titulu, kdy povinná svou povinnost z něj vyplývající nesplnila. Dále konstatoval, že podání ústavní stížnosti proti usnesení krajského soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, samo o sobě nemůže být důvodem pro odklad exekuce. Kromě toho Ústavní soud dne 15. 5. 2015 svým usnesením

sp. zn.

ústavní stížnost povinné odmítl. Stejný závěr platí i ve vztahu k podání žaloby pro zmatečnost proti podkladovým rozhodnutím.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba je podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelky i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a jako takový je oprávněn do rozhodovací činnosti ostatních soudů zasahovat jen tehdy, pokud chybná interpretace či aplikace podústavního předpisu nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv či svobod nebo je v rozporu s požadavky spravedlivého (řádného) procesu či s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti. Zřetelně tak akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti jiných orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy ostatních soudů ( y). Proto mu nepřísluší ingerovat do jejich ústavně vymezené pravomoci, pokud jejich rozhodnutím, příp. v průběhu procesu mu předcházejícího, nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv.

Z obsahu napadených usnesení vyplývá, že stěžovatelka se domáhala odkladu výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost a o ústavní stížnosti do rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2012 č. j. -257. Soud prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatelka žádným způsobem neprokázala existenci podmínek pro odklad exekuce podle , ani netvrdila, že by exekuce mohla být v budoucnu zastavena podle ust. Současně uvedl, že podání ústavní stížnosti ani žaloby pro zmatečnost nemůže vést nebo být důvodem pro odklad exekuce nebo její zastavení. Krajský soud se tímto názorem ztotožnil a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud shledává závěry obou soudů jako ústavně souladné. Okolnost, že krajský soud v potvrzujícím rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce své rozhodnutí ve vztahu k žalobě pro zmatečnost odůvodnil stručně, nelze s ohledem na celý kontext případu a námitky stěžovatelky a logičnost právního závěru, podpořeného stávající právní úpravou, považovat za pochybení dosahující svou intenzitou porušení ústavnosti. V řízení o návrhu na odklad exekuce ostatně ani krajský soud nebyl oprávněn zkoumat skutečnosti podstatné pro posouzení opodstatněnosti žaloby pro zmatečnost.

Ústavní soud dodává, že vlastní podání žaloby pro zmatečnost (návrhu na obnovu řízení) nic nemění na tom, že napadené rozhodnutí zůstává vykonatelné ani automaticky nepředstavuje nárok na odložení vykonatelností příslušného rozhodnutí (srov. obdobně

sp. zn.

).

Ústavní soud pro úplnost připomíná i ust. , podle něhož může soud (na návrh účastníka řízení i bez návrhu) nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, je-li pravděpodobné, že o žalobě (míněno pro zmatečnost a obnovu řízení) bude vyhověno. I v tomto případě zůstává rozhodnutí vykonatelné, pro exekuční soud je však odložení vykonatelnosti důvodem pro vydání rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí podle ust.

Ústavní soud uzavírá, že v předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny nedosahují. Podstatou ústavní stížnosti zůstává polemika stěžovatelky s právními závěry soudů, kdy se domáhá jejich přehodnocení Ústavním soudem způsobem, který by měl přisvědčit opodstatněnosti jejího právního názoru. Přijatým závěrům však nelze z ústavního hlediska nic vytknout, nelze je hodnotit jako extrémně rozporné s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z těchto zjištění nevyplývající.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

JUDr. Jaromír Jirsa

předseda senátu