Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 9/16

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka, o návrhu navrhovatelů 1. Kamily Volejníčkové, 2. Martina Odehnala, 3. Edity Bartošové, 4. Lenky Hronové, 5. Hany Dunárové, 6. Markéty Langerové, 7. Věry Kaňové, 8. Ivany Valové, 9. Hany Neklapilové a 10. Pavla Valy, všech zastoupených JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, na zrušení části ustanovení , věta druhá a ve větě třetí text: "a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta" a na zrušení , a část věty první, znějící: "na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení", , o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a na zrušení , o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 7. března 2016 byl Ústavnímu soudu doručen návrh, označený jako A) ústavní stížnost a B) návrh na zrušení části ustanovení , věta druhá a ve větě třetí text: "a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta" a na zrušení , a část věty první, znějící: "na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení", , o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů a na zrušení , o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, jímž se navrhovatelé domáhají zrušení napadených ustanovení školského zákona a zrušení , pro tvrzený rozpor s ústavním pořádkem, a to podle ustanovení a odst. 5 a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

2. Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti rozhoduje o souladu právních předpisů s ústavním pořádkem ve dvou základních rovinách. První rovinu představuje tzv. abstraktní kontrola ústavnosti, přičemž možnost iniciovat tuto kontrolu ústavnosti právních předpisů svěřuje taxativně vymezenému okruhu subjektů, do něhož fyzické a právnické osoby bez dalšího nenáležejí [ a ]. Druhou rovinu kontroly ústavnosti právních předpisů pak představuje tzv. konkrétní kontrola ústavnosti, kde je nezbytnou podmínkou, aby se právní předpis negativně projevil ve sféře jednotlivce, a to v podobě individualizovaného zásahu do ústavně zaručených základních práv. Nadto musí jít o projev kvalifikovaný, tedy konstatovaný Ústavním soudem v souvislosti s podanou ústavní stížností.

3. Přestože je návrh označen jako "ústavní stížnost", z jeho obsahu plyne, že se ve skutečnosti o ústavní stížnost nejedná, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je tvrzený individualizovaný zásah do práv navrhovatelů v podobě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci [ ]. Navrhovatelé tedy nejsou osobami, které by v konkrétní věci byly účastníky řízení o ústavní stížnosti, s níž by předmětný návrh eventuálně mohly spojit [ ], nýbrž napadají přímo uvedená ustanovení školského zákona a jeho prováděcí vyhlášku; k takovému izolovanému návrhu však jako fyzické osoby nejsou aktivně legitimováni.

4. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem, popř. se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis ( ). Ve smyslu citovaného ustanovení je tak projednatelný návrh na zrušení jen takového právního předpisu, jehož konkrétní aplikací došlo k porušení ústavním pořádkem chráněných práv. V takovém případě je příslušný senát Ústavního soudu povinen přerušit řízení o ústavní stížnosti proti konkrétnímu rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci a postoupit návrh na zrušení právního předpisu plénu Ústavního soudu. Podmínkou takového postupu je však skutečnost, že ústavní stížnost je projednatelná meritorně, tedy že neexistují důvody pro odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení . Skutečnost, že návrh na zrušení právního předpisu lze podat pouze spolu s ústavní stížností, zároveň znamená, že ve vztahu k ústavní stížnosti má tento návrh akcesorickou povahu, v kontextu ústavní stížnosti je také posuzován a sdílí s ní její osud. Návrh na zrušení právního předpisu podle ustanovení tak předpokládá řádnou a projednatelnou ústavní stížnost; bez ní návrh na zrušení právního předpisu nelze účinně uplatnit (srov. usnesení ze dne 11. září 2008

sp. zn.

).

5. Ústavní soud si je vědom závažnosti celé věci, avšak podle ustálené judikatury Ústavního soudu nelze ústavní stížnost podat pouze proti právnímu předpisu. Samotný právní předpis totiž není možno pokládat za zásah orgánu veřejné moci ve smyslu písm. d) y (dále jen " "), protože tento zásah musí mít charakter individuálního aktu aplikace práva nebo jiného individuálního zásahu do základních práv a svobod, a nikoliv charakter normativního právního aktu (srov. usnesení ze dne 15. ledna 2013

sp. zn.

, bod 14). Ústavní soud rovněž připomíná, že pokud se jedná o "zásah orgánu veřejné moci", ustanovení předpokládá zásah, ke kterému již došlo a nikoliv zásah, ke kterému by mělo teprve dojít v budoucnu, jako je to v posuzovaném případě, kdy napadené právní předpisy nabudou účinnosti dne 1. září 2016.

6. Ústavní soud uzavírá, že návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení či jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení podle písm. a) a b) y je oprávněn podat pouze ten, komu ustanovení a 2 ve spojení s takové oprávnění přiznává. Fyzické osoby tak mohou podle a tohoto zákona učinit pouze tehdy, když podaly ústavní stížnost za podmínek uvedených v .

7. Vzhledem k tomu, že návrh podaný navrhovateli výše uvedené podmínky nesplňuje, Ústavní soud přistoupil k aplikaci ustanovení ve spojení s , podle nichž mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, byl-li podán osobou zjevně neoprávněnou. V souladu s ustanovením čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí pléna Ústavního soudu č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., o tom Ústavní soud rozhodl v plénu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. dubna 2016

Pavel Rychetský v. r.

předseda Ústavního soudu