Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1168/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Stanislavy Barantálové, zastoupené Mgr. Blankou Antuškovou, advokátkou, sídlem Pavla Švandy ze Semčic 12, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2016 č. j. -191, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. dubna 2015 č. j. -161, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a společnosti Kooperativa pojišťovna a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Templová 747, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka návrhem ze dne 12. 4. 2016 napadla v záhlaví identifikované rozsudky obecných soudů s tvrzením, že došlo k zásadnímu porušení jejích ústavně zaručených základních práv, především právo na spravedlivý proces garantované a násl. d, a to včetně práva na spravedlivý proces (v petitu ústavní stížnosti požadovala zrušení rozsudku Městského soudu v Praze).

2. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.

3. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

4. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je tedy její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že "s ohledem na charakter sporu sice využila s ohledem na aktuální judikaturu možnosti podat dovolání i ve věci akcesorických, včetně náhrady nákladů řízení, z procesní opatrnosti ale využívá k ochraně svých práv i ústavní stížnosti".

6. Pokud tedy stěžovatelka využila svého práva podat mimořádný opravný prostředek (pozn. o možnosti podat dovolání byla stěžovatelka poučena v rozsudku odvolacího soudu), je nezbytné podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelčiných práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ze strany stěžovatelky jde o návrh nepřípustný podle ustanovení .

7. Ústavní soud v této souvislosti dodává, že současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nadto není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Navíc je třeba poznamenat, že opačný postup ze strany soudce zpravodaje (spočívající např. ve vyčkávání na rozhodnutí dovolacího soudu) by mohl být považován za zásah do ústavního práva na zákonného soudce ve smyslu d. Neodmítnutím ústavní stížnosti pro nepřípustnost by si totiž soudce zpravodaj ponechával ve své agendě i případ, který by rozvrhem práce při podání ústavní stížnosti až po rozhodnutí dovolacího soudu mohl být (a se značnou pravděpodobností by také byl) přidělen jinému soudci zpravodaji.

8. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost jako nepřípustnou podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. dubna 2016

Josef Fiala v. r. s

soudce zpravodaj