Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 796/16

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti Milady Zelenkové, zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem Lamačova 824/9, 152 00 Praha 5 – Hlubočepy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015 č. j. -87, ve spojení s usneseními téhož soudu ze dne 6. 10. 2015 č. j. -59 a ze dne 25. 11. 2015 č. j. -81, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 27. 2. 2016, doručenou Ústavnímu soudu dne 8. 3. 2016, se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v a y základních práv domáhala zrušení shora označených rozhodnutí.

Z napadených usnesení připojených k ústavní stížnosti vyplynulo, že v řízení o žalobě proti třem rozhodnutím správního orgánu Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 10. 2015 vyzval stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 10.000 Kč. Opakovanou výzvou – usnesením ze dne 25. 11. 2015 – ji vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši 12.000 Kč. Poté, co stěžovatelka soudní poplatek v soudem stanovené lhůtě nezaplatila, Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2015 řízení zastavil (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Součástí rozhodnutí o zastavení řízení bylo i poučení o možnosti podat proti němu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v zákonem stanovené lhůtě dvou týdnů.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla vadný postup Městského soudu v Praze při doručování písemností její právní zástupkyni v době, kdy právní zastoupení již bylo ukončeno, a zejména poukázala na nesprávně vyměřený soudní poplatek. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu tvrdila, že nebyla povinna platit soudní poplatek za každé napadené správní rozhodnutí, byla-li tato skutkově i právně identická, týkala se týchž účastníků a byla vydána týž den stejným správním orgánem. Stěžovatelka též poukázala na nedostatečně odůvodněné usnesení o zastavení řízení a závěr soudu o tom, že při žádosti o osvobození od soudních poplatků jednala účelově, označila za extrémně rozporný se skutkovými zjištěními.

Dotazem u Nejvyššího správního soudu dne 4. 4. 2016 Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015 č. j. -87 kasační stížnost, o které bylo dne 16. 3. 2016 rozhodnuto.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), tedy mimo jiné i to, zda je přípustná. Ústavní stížnost je ve vztahu k ostatním standardním procesním institutům subsidiárním prostředkem; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když byly vyčerpány prostředky stanovené obecným právem. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

I.

Ústavní soud předesílá, že podle stanoviska jeho pléna ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. (124/2013 Sb., ST 35/69 SbNU 859, dostupného též v el. podobě na http://nalus.usoud.cz), je ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle zákona ČNR č. , o soudních poplatcích, vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného mimo jiné podáním návrhu na zahájení řízení, je nepřípustná podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Stanovisko uvádí i alternativy, resp. doporučení ohledně dalšího procesního postupu v případě přesvědčení účastníka (poplatníka) o nesprávnosti soudem uložené výše soudního poplatku.

O takový případ nepřípustné ústavní stížnosti se jedná rovněž v projednávané věci, neboť napadená usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2015 č. j. -59 a ze dne 25. 11. 2015 č. j. -81 představují výzvy k zaplacení poplatku za žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení ve věcech správního soudnictví, která byla Městským soudem v Praze vydána v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.

II.

Ústavní soud již opakovaně konstatoval, že subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelům k ochraně jejich práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.

Usnesení ze dne 21. 12. 2015 č. j. -87, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení, není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, neboť je proti němu přípustná kasační stížnost. Stěžovatelka kasační stížnost podala, avšak řízení o ní nebylo v době podání ústavní stížnosti dosud ukončeno. Za tohoto procesního stavu bylo třeba považovat ústavní stížnost brojící proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2015 č. j. -87 za nepřípustnou. Odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelku nikterak nepoškozuje, neboť může proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, bude-li to považovat za potřebné, podat novou ústavní stížnost.

Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení , mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2016

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka