Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3075/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jiřího Seidla, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. -22, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Soudní exekutor JUDr. Milan Makarius, Exekutorský úřad Praha-západ, usnesením ze dne 14. 4. 2015, č. j. 156 EX 967/15-6, zastavil řízení v exekuční věci stěžovatele jako oprávněného a současně rozhodl o povinnosti Ministerstva spravedlnosti jako povinného zaplatit náklady exekuce - soudnímu exekutorovi ve výši 847 Kč a stěžovateli ve výši 2480,50 Kč. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 9. 2015, č. j. -22, usnesení exekutora změnil tak, že se stěžovateli náhrada nákladů řízení nepřiznává a že náklady exekuce je soudnímu exekutorovi povinen zaplatit stěžovatel. Odvolací soud shledal důvody pro aplikaci vzhledem k tomu, že stěžovatel podal exekuční návrh a účelově vyvolal řízení pouhý den po uplynutí třídenní lhůty k plnění, navíc při vědomí, že povinným je stát, který v tak krátkém čase nemohl fakticky provést platbu, dokonce ani opatřit písemné vyhotovení rozhodnutí s doložkou právní moci.

Proti usnesení městského soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a 37 odst. 3 d, který spatřuje v tom, že byl penalizován za výkon svých práv. Obecný soud vycházel v rozporu se zákonem z výsadního postavení státu, řádně neobjasnil důvody pro uložení povinnosti platit náklady exekuce stěžovateli a nepoučil jej o záměru aplikovat ; vztah předsedkyně senátu rozhodujícího o věci k zástupci stěžovatele navíc vykazuje atributy podjatosti.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319) dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,

sp. zn.

).

Takové okolnosti Ústavní soud v projednávané věci neshledal, neboť předmětem moderačního práva podle byla bagatelní částka vyčíslená prvostupňovým usnesením soudního exekutora na 2480,50 Kč a přiznaná v rámci procesního rozhodnutí o zastavení řízení. Konkrétní výši nákladů řízení stěžovatel v ústavní stížnosti nezpochybňuje, stejně jako vlastní odůvodnění nákladového výroku, ba naopak sám poukazuje na to, že se exekuční titul stal vykonatelným dne 7. 4. 2015 a on již následujícího dne 8. 4. 2015 podal exekuční návrh; po dalších pěti dnech - dne 13. 4. 2015 - byla pohledávka zaplacena, následně vzat návrh zpět a exekuční řízení bylo zastaveno.

Ústavní soud se v této souvislosti neztotožnil s náhledem stěžovatele, že by obecný soud vycházel z výsadního postavení státu oproti jiným subjektům. Obecný soud toliko poukázal na specifika hrazení pohledávek státem v kontextu okolnosti, že stěžovatel podal exekuční návrh pouhý den po uplynutí třídenní lhůty k plnění a při vědomí, že si povinný v tak krátkém čase nebyl reálně schopen ani opatřit předmětné soudní rozhodnutí s doložkou právní moci; takový postup obecný soud označil za zneužití práva s cílem účelově dosáhnout nároku na náhradu nákladů řízení. Konsekventně k tomu pak uložil stěžovateli povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, přičemž i v tomto ohledu se jednalo o zjevně bagatelní částku ve výši 847 Kč.

Vzhledem k uvedeným okolnostem konkrétní věci dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením nedošlo k zásahu do ústavně zaručených práv, byť odvolací soud měl poučit stěžovatele, resp. vytvořit mu procesní prostor k případnému vyjádření ke zvažovanému uplatnění moderačního práva podle , jak ukládá konstantní judikatura Ústavního soudu [např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2015,

sp. zn.

, ze dne 25. 8. 2015,

sp. zn.

, nebo ze dne 6. 2. 2007,

sp. zn.

(N 26/44 SbNU 309)].

Ústavní soud se blíže nezabýval tvrzeními stěžovatele, jimiž vyjadřuje pochybnosti o nepodjatosti předsedkyně senátu odvolacího soudu, který o věci rozhodoval. Tyto okolnosti je třeba primárně uplatnit ve vlastním řízení; pokud by se jimi Ústavní soud obsahově zabýval, nepřípustně by zasahoval do rozhodovací činnosti obecných soudů, kterou by v tomto ohledu fakticky nahrazoval.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl Ústavní soud totožně o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; ve smyslu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již vzhledem k tomu, že stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu