Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2850/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti Raiffeisenbank a.s., sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha, zastoupené Mgr. Davidem Vosolem MBA, advokátem, sídlem Ovocný trh 1096/8, Praha, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 7. 2015 sp. zn. , za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým byla její stížnost proti usnesení Policie České republiky ze dne 27. 4. 2015 č. j. OKFK-1193-348/TČ-2012-252300 (dále jen „usnesení Policie“), jímž bylo rozhodnuto o zajištění v něm blíže specifikovaných peněžních prostředků na u ní vedených bankovních účtech, zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jako podaná osobou neoprávněnou.

2. Stěžovatelka ve věci vystupuje z pozice úvěrového věřitele majitele účtu, společnosti PAPENO 2 s.r.o., kdy tvrdí, že vzhledem k takovémuto jejímu postavení by jí možnost podání dané stížnosti měla být přiznána. Dle § 142 odst. 1 trestního řádu může stížnost podat osoba, „které se usnesení přímo dotýká“. To je, podle stěžovatelčina názoru, za situace, kdy dle smluvních vztahů se společností PAPENO 2 s.r.o. má oprávnění inkasovat z dotčených účtů prostředky k uspokojování svých pohledávek, naplněno. Vrchní soud ve svém usnesení o stěžovatelce hovoří, jako by pro společnost PAPENO 2 s.r.o. pouze vedla účty, měl však zohlednit její postavení věřitele, kdy vzniklým zajištěním je stěžovatelce bráněno v inkasování splátek úvěru.

3. Dále stěžovatelka rozporuje vlastní obsah usnesení Policie, s tím, že vyčíslení škody, která měla být způsobena trestnou činností, a ze které je následně odvozována nutnost zajištění ve výši 230 276 800 Kč, není přezkoumatelné. Dle stěžovatelky by postačovalo zajištění v podstatně menším objemu. K zajištění by navíc mělo být v dané věci přistupováno zvýšeně zdrženlivě s ohledem na délku řízení, když věc je ze strany orgánů činných v trestním řízení prověřována již od roku 2012.

4. Z uvedených důvodů je stěžovatelka přesvědčena, že byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v , 4 a , 2 d. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnostní napadené rozhodnutí zrušil.

II.

5. Ústavní soud nejprve zkoumal splnění procesních podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva ( a contrario).

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srovnej a až 92 y (dále jen „ “)]. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d) y je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Jestliže vrchní soud odmítl stěžovatelčinu stížnost proti usnesení Policie jako podanou neoprávněnou osobou, pak pouze vyložil § 142 odst. 1 trestního řádu, jako orgán k tomu oprávněný. Pakliže dospěl k názoru, že osobou, „které se usnesení přímo dotýká“, toto ustanovení myslí toho, o jehož právech nebo povinnostech se v konkrétním usnesení rozhoduje, a že policejní orgán ve svém usnesení v žádném případě nerozhodoval o právech a povinnostech stěžovatelky, Ústavní soud nevidí důvod ani prostor, aby tento jeho závěr přehodnocoval. Není možno pochopitelně vyloučit, že zajištěním se mohou cítit dotčeny i jiné subjekty, než je majitel účtu, to však toliko zprostředkovaně a tedy nikoliv „přímo“, jak § 142 odst. 1 trestního řádu předpokládá. Za situace, kdy příslušným rozhodnutím není rozhodováno o jejich právech a povinnostech, nelze absenci možnosti podání opravného prostředku z jejich strany považovat za porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. Při správnosti závěru vrchního soudu o neoprávněnosti stěžovatelky k podání stížnosti se pak Ústavní soud zjevně nemůže jakkoliv zabývat stěžovatelčinými námitkami proti důvodům, respektive rozsahu, stanoveného zajištění.

10. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu