Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3600/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy, soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti M. A. R., t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Jiřice, zastoupeného Mgr. Zuzanou Beranovou, advokátkou se sídlem Lysá nad Labem, Ke Střelnici 2072, proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 25. 6. 2015 č. j. -106 a usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 14. 4. 2015 č. j. -88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení v záhlaví označeného usnesení Okresního soudu ve Zlíně, kterým bylo rozhodnuto o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jenž mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 25. 7. 2013 č. j. -48. Dále navrhuje zrušení označeného usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, jímž byla zamítnuta jeho stížnost. Stěžovatel rovněž navrhuje, aby Ústavní soud podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle a 3 a d (dále jen " "), Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatel namítá, že trestní soudy založily svá rozhodnutí o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody výhradně na skutečnosti, že ve zkušební době podmíněného odsouzení spáchal dva další přečiny, za které byl odsouzen. Trestní soudy měly podle stěžovatele vzít v úvahu okolnosti, za nichž došlo ke spáchání těchto nových přečinů, měly podrobněji zkoumat, zda stěžovatel ve zkušební době vedl řádný život a přihlédnout k tomu, že tresty uložené za tyto přečiny (s výjimkou trestu zákazu činnosti) vykonal. V tom, že spáchání přečinů trestní soudy automaticky považovaly za nevedení řádného života, spatřuje stěžovatel porušení zásady ne bis in idem.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu vydanému v trestním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy trestních soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. Ústavnímu soudu zásadně ani nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu (srov. např. nález

sp. zn.

či usnesení

sp. zn.

), protože rozhodování trestních soudů je v této oblasti zcela nezastupitelné (viz y a y); toto pravidlo je třeba tím spíše vztahovat i k rozhodování trestních soudů o způsobu výkonu uloženého trestu, tedy např. o vykonání podmíněně odloženého trestu odnětí svobody. Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení z kritérií, jež jsou pro tyto účely stanovena , k čemuž však v projednávaném případě nedošlo.

Trestní soudy založily svá rozhodnutí o nařízení výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody na tom, že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení dopustil dvou nových přečinů, přičemž v obou případech šlo o přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle . Závěr trestních soudů o tom, že stěžovatel ve zkušební době nevedl řádný život, byl zcela opodstatněný, protože vyvarování se páchání trestné činnosti je bezpochyby základním atributem řádného života. K porušení povinnosti podmíněně odsouzeného vést řádný život přitom dochází samotným spácháním nového trestného činu, takže vykonání trestu uloženého za tento nový trestný čin je v tomto směru bez významu, pokud to nemá za následek zahlazení odsouzení (k němuž v posuzovaném případě nedošlo).

Pokud trestní soudy ze spáchání nových trestných činů dovodily závěr, že stěžovatel nevedl ve zkušební době řádný život, nelze to v žádném případě považovat za dvojí potrestání a porušení zásady ne bis in idem. Jinak by totiž bylo možno dospět k absurdním závěrům, že ani páchání rozsáhlé a velmi závažné trestné činnosti ve zkušební době by nemohlo být důvodem k závěru, že podmíněně odsouzený nevedl řádný život. Nařízení výkonu trestu odnětí svobody, který byl původně podmíněně odložen, je jen rozhodnutím o způsobu výkonu již uloženého trestu odnětí svobody, nikoli trestem novým.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud neshledal naplnění podmínek pro vyhovění návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2016

JUDr. Jaromír Jirsa

předseda senátu