Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 3854/15

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele M. L., t. č. Věznice Brno, Jihlavská 12, zastoupeného Mgr. Lukášem Hegnerem, advokátem se sídlem Plzeň, Jiráskovo nám. 816/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. -42 ze dne 27. 5. 2014, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -1003 ze dne 24. 10. 2013 a rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih sp. zn. ze dne 17. 7. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 30. 12. 2015 bylo Ústavnímu doručeno stěžovatelovo podání, ve kterém stěžovatel brojil proti v záhlaví uvedeným soudním rozhodnutím. Toto podání bylo posléze na základě výzev Ústavního soudu doplněno a nyní je možno jej posuzovat jako ústavní stížnost.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. byl stěžovatel uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle a přečinem výtržnictví podle , za které byl podle za použití odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, na jehož základě Krajský soud v Plzni napadeným rozsudkem zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako opožděné.

Stěžovatel má za to, že mu v řízení před obecnými soudy bylo upřeno právo na právní pomoc advokáta při jednání před soudem a dále, že mu nebyla umožněna účast u odvolacího řízení, přičemž ani dovolací soud napadeným rozhodnutím tuto vadu řízení neodstranil. Nad to stěžovatel poukazuje na to, že dle jeho mínění byla jeho věc projednávána podjatými soudci. Upozornil i na to, že je již od 24. 10. 2015 vazebně stíhán v jiné trestní věci, a proto má značně ztížený přístup ke své obhajobě.

Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), tedy mimo jiné též to, zda byla podána včas.

Podle ustanovení , odst. 3 je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Ústavní stížnost je třeba podat ve lhůtě dvou měsíců (dříve 60 dnů) od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní soud z příslušného trestního spisu zjistil, že napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo stěžovateli doručeno do jeho datové schránky, jejímž prostřednictvím si je převzal 23. 10. 2014. Je tedy zjevné, že podaná ústavní stížnost je opožděná.

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení pro opožděnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2016

Kateřina Šimáčková, v. r.

soudkyně zpravodajka