Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 803/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Ing. Milana Haupta, zastoupeného Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem se sídlem tř. Míru 70, 530 02 Pardubice, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -448 ze dne 14. 1. 2016, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. -314 ze dne 13. 5. 2015 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. -268 ze dne 22. 1. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení a d (dále jen "").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 domáhal po České republice náhrady škody ve výši 653 481 659 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v důsledku zrušení nezákonných rozhodnutí nalézacího a odvolacího soudu soudem dovolacím v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , jakož i tím, že soudci rozhodující v uvedené věci nesplnili oznamovací povinnost dle § 8 odst. 1 trestního řádu a neučinili oznámení skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu v záhlaví citovaným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl, když dospěl k závěru, že soudy postupovaly podle zákona v případe vedení řízení , a proto nebyla splněna základní podmínka pro to, aby stát odpovídal za škodu, neboť zde není dán odpovědnostní titul.

K odvolání stěžovatele bylo rozhodnutí nalézacího soudu vpředu uvedeným rozsudkem Městského soudu v Praze jako věcně správné potvrzeno. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud v záhlaví označeným usnesením odmítl podle (dále též "") jako nepřípustné, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud věc po právní stránce rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle rozvedl své přesvědčení o tom, že ke škodě došlo, jak k ní mělo dojít a kdo za ni měl odpovídat.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je toliko jen opakováním stěžovatelovy vlastní vize nejrůznějších událostí souvisejících s kauzami úpadků obchodních společností RASTRA AG-CZ a. s. a RASTRA PREFA PARDUBICE a. s. a s otázkou ústavní konformity nyní napadených soudních rozhodnutí nemá nic společného, přestože právě ke kvalifikovanému sepisu ústavní stížnosti mělo právní zastoupení stěžovatele sloužit.

Obecné soudy svá zamítavá rozhodnutí postavily na skutečnosti, že po zrušení rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2 Nejvyšším soudem, jimiž byla žaloba stěžovatele ve věci sp. zn. původně odmítnuta pro její nedostatky, řízení nadále pokračovalo (a v současné době stále ještě pokračuje), tudíž nemohlo dojít ke "zmaření pohledávky" (o stěžovatelem uplatněné pohledávce se v daném řízení dále rozhoduje), a proto i scházel odpovědnostní titul, jehož existence byla nutná pro přiznání práva na náhradu škody. Takový závěr je skutečně v souladu s ustálenou judikaturou i zákonem, a proto nelze na porušení práva na spravedlivý proces v nyní souzené věci vůbec usuzovat.

Za daných okolností tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 22. března 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu