Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3118/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Králíka, bez zastoupení, proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství Olomouckého kraje, Územního odboru Šumperk, Oddělení hospodářské kriminality, Skupiny kriminální policie a vyšetřování, ze dne 2. července 2015, č. j. KRPM-39897-59/TČ-2015-140981, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 13. srpna 2015, č. j. -21, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v , v , v , v , 36d (dále jen ""), jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Shora uvedeným usnesením rozhodla Policie ČR po předchozím souhlasu státního zástupce v Šumperku ze dne 18. června 2015, č. j. ZN 846/2015-24, podle § 79f odstavce 1 a § 79a trestního řádu o zajištění peněžních prostředků ve výši 919 290 Kč, jako náhradní hodnoty, na účtu stěžovatele. Napadeným usnesením Okresního soudu v Šumperku byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu jako nedůvodná.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že napadenými rozhodnutími byl omezen v možnosti disponovat peněžními prostředky na svém bankovním účtu z důvodů a v rozsahu, který považuje za nepřiměřený. Orgány činné v trestním řízení neuvedly okolnosti dostatečně odůvodňující zajištění - kdo, kdy, kde a jak se měl dopustit trestného jednání; ve věci doposud nebylo zahájeno trestní stíhání. Proto je stěžovatel přesvědčen, že k zajištění prostředků právě v uvedené výši nebyly dány podmínky. Stěžovatel má za to, že došlo ke kriminalizaci jeho podnikatelské činnosti a k paralýze jeho schopnosti dostát závazkům z podnikání, a to jak soukromoprávních, tak i závazků vůči státu, což má na jeho činnost likvidační dopad.

Stěžovatel má za to, že v počáteční fázi řízení, kdy není ani přesně patrné, zda byla trestná činnost spáchána, bylo věcí orgánů činných v trestním řízení, aby přiměřeně šetřily svými nástroji na omezení majetku. S odkazem na nález Ústavního soudu

sp. zn.

má stěžovatel za to, že rozhodnutí nenaplnila (porušila) princip proporcionality; současně byl omezen v právu vykonávat svoji podnikatelskou činnost. Okresní soud, který se měl nedostatečně vypořádat s jeho námitkami, jej tím omezil i v právu na spravedlivé řízení (viz judikáty Ústavního soudu

sp. zn.

či

sp. zn.

).

S ohledem na uvedené okolnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Dne 19. února 2016 byl Ústavnímu soudu doručen přípis Mgr. Martina Láníka, advokáta se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 24. Mgr. Láník, který stěžovatele zastupoval a sepsal ústavní stížnost, tímto přípisem informoval Ústavní soud, že došlo k ukončení zastoupení a veškeré písemnosti mají být nadále zasílány přímo stěžovateli. Za dané situace Ústavní soud dospěl k závěru, že i s ohledem na charakter ústavní stížnosti není nezbytně nutné vyzývat stěžovatele k odstranění vad podání a ve věci rozhodl.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (y ČR), není obecným soudem dalšího stupně ani součástí obecných soudů a není jim nadřazen. Ústavní soud neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Jak je z napadených rozhodnutí patrné, policejní orgán zahájil prověřování ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení odstavců 1 a 4 písmeno d) , kterého se měl dopustit stěžovatel tím, že nejprve sám a později prostřednictvím obchodní společnosti, jejíž byl v té době jediným jednatelem, uzavřel smlouvy s právnickou osobou na poskytování právního servisu v oblasti státní správy, následně vystavil na tyto služby faktury a přijal plnění. Poté, co došlo ke změně ve vedení, podala právnická osoba trestní oznámení, neboť nedohledala nic, co by svědčilo o poskytnutí již proplacených služeb v celkové výši uvedené v napadeném usnesení policejního orgánu. Obchodní společnost stěžovatele již byla zrušena a z jejího zrušeného účtu byla většina plateb poukázána na osobní účet stěžovatele. S ohledem na uvedené okolnosti bylo se souhlasem státního zástupce vydáno usnesení o zajištění peněz na účtu stěžovatele; Okresní soud v Šumperku se námitkami stěžovatele zabýval a neshledal je jako důvodné.

Podle ustanovení je oprávněna podat ústavní stížnost osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, došlo k jejímu zkrácení v zaručených právech. Podle § 158 trestního řádu je policejní orgán povinen na základě trestních oznámení učinit veškerá opatření, včetně neodkladných nebo neopakovatelných úkonů podle hlavy čtvrté (§ 67 - § 88o) trestního řádu. Podle odstavce 3y ČR, respektive odstavce 2y, lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon.

V projednávaném případě v důsledku trestního oznámení započaly orgány činné v trestním řízení s úkony v rámci přípravného řízení. Mezi nimi bylo zajištění peněz na účtu stěžovatele i zahájení jeho trestního stíhání. Policejní orgán nepochybil způsobem, který stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, pochybení se nedopustil ani okresní soud, který postup policie přezkoumal. Fakt, že stěžovatel byl omezen, včetně všech důsledků plynoucích se zablokováním účtu, je z jeho hlediska bezpochyby subjektivně nepříjemné, nicméně nedošlo tím k porušení ústavních ani zákonných mezí, jimiž jsou orgány veřejné moci vázány.

Prostředky zajišťované podle § 79a a násl. trestního řádu představují majetek (y); zajištění je ovšem pouze dočasné a nikoliv konečné rozhodnutí ve věci, nejedná se o "zbavení" ale o "omezení užívání" a při posouzení ústavnosti vychází Ústavní soud ze smyslu a účelu tohoto institutu. Zajištění je omezení dispozičního práva v rámci výluky z ochrany vlastnictví, které lze provést, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti, že se jedná o výnos z trestné činnosti, přičemž postačí dostatečně odůvodněný vyšší stupeň pravděpodobnosti (

sp. zn.

, viz N 25/48 SbNU 291 či http://nalus.usoud.cz). Čtvrtý senát Ústavního soudu má v projednávaném případě za to, že meze proporcionality překročeny nebyly. Pokud se týká tvrzeného zkrácení v právu na svobodné podnikání (y), nenachází Ústavní soud v postupu orgánů činných v trestním řízení nic, čím by bylo uvedené právo porušeno. Rovněž tvrzený zásah do práva na spravedlivý proces (y) nebyl v dané věci zjištěn. Proti stěžovateli byl v rámci trestního řízení užit zákonný nástroj, o kterém rozhodoval oprávněný orgán; o následném opravném prostředku rozhodl nezávislý soud. Fakt, že jejich rozhodnutí není souladné s očekáváním stěžovatele, nezakládá porušení tohoto práva.

Stěžovatel neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že postupem orgánů činných v trestním řízení v jeho věci došlo k naříkaným zásahům do jeho základních práv. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.

Nadto je možno uvést, že stěžovatel je oprávněn domáhat se zrušení omezení zajištění, a to i opakovaně (§ 79a odstavec 4 trestního řádu), což, jak je patrné z ústavní stížnosti, již učinil.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení orgánů veřejné moci, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu