Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3672/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti A. J., zastoupené Mgr. Pavlem Slabým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Riegrova 2668/6c, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, č. j. -20, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 15. 12. 2015 splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení dovolacího soudu, jímž bylo její dovolání odmítnuto. Stěžovatelka namítá, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu d nesprávnou aplikací procesních předpisů.

V řízení před obecnými soudy byla stěžovatelka shledána vinnou zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 a odst. 3 písm. c) tr. zák. ve stádiu pokusu, za což byla pravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání patnácti let. V rámci dovolání stěžovatelka namítala, že soudy nižších instancí nesprávně vyhodnotily povahu její poruchy osobnosti a nezohlednily ji v rozsudku. Právní hodnocení skutku tedy nepovažuje stěžovatelka za úplné a z toho důvodu vnímá rozhodnutí nižších soudů za nesprávné; dovolací soud však jejím argumentům nepřisvědčil.

Ústavní soud však poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Stěžovatelka argumentuje především tím, že dovolací soud posvětil nesprávný způsob, jakým nižší soudy hodnotily její duševní stav. Tvrdí sice, že obecné soudy při řízení porušily procesní předpisy, v ústavní stížnosti jim však vytýká jediné pochybení: obecné soudy nesprávně vyhodnotily znalecký posudek, pokud z něj vyvodily, že duševní porucha stěžovatelky neměla na spáchání trestného činu vliv a nebylo proto na místě postupovat podle § 47 odst. 1 tr. zák., tedy upustit od potrestání. Tyto námitky uplatnila rovněž v dovolání; Nejvyšší soud je však řádně projednal, odvolací rozsudek prověřil, s jednotlivými námitkami se vypořádal a přesvědčivě vysvětlil, proč je nepovažuje za důvodné.

Z obsahu stížnost je patrné, že stěžovatelka pouze opakuje své argumenty přednesené v dovolání a pokračuje v polemice s hodnocením znaleckého posudku, jak jej provedly obecné soudy. Podle článku 90y ČR jen obecný soud, rozhoduje o otázce viny a trestu, hodnotí důkazy podle svého volného uvážení a v rámci stanoveném trestního řádu, přičemž zásada volného hodnocení důkazů je výrazem jeho nezávislosti. Pokud soud při svém rozhodnutí respektuje podmínky stanovené v § 125 trestního řádu a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu jeho závěry znovu hodnotit. Dovolací soud rozhodnutí nižších soudů řádně přezkoumal a dospěl k závěru, že v rámci provedeného dokazování bylo přezkoumatelným způsobem vyloženo, na základě kterých provedených důkazů bylo rozhodnuto o vině a trestu stěžovatelky a jakými úvahami se přitom soudy řídily; svůj úkol v soustavě obecných soudů splnil a není proto namístě uvažovat o kasaci jeho usnesení.

Ústavní soud neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky na spravedlivý proces a proto rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu