Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2044/15

Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Nevluda, zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, AK se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, doručovací adresa - Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125, proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 4. 2015 č. j. -116, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2012 č. j. -87 a proti unesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2012 č. j. -56, za účasti Nejvyššího soudu České republiky, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a za účasti České republiky-Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 9. 7. 2015, doručené Ústavnímu soudu téhož dne, Petr Nevlud (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí vydaná v řízení o žalobě pro zmatečnost.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Před Okresním soudem v Ostravě jako soudem nalézacím probíhal pod sp. zn. občanskoprávní spor mezi stěžovatelem jako žalobcem a žalovanou PhMr. Irenou Jašinskou, v němž nalézací soud rozhodl rozsudkem ze dne 28. 3. 2007 č. j. -111. Po úmrtí žalované PhMr. Ireny Jašinské se jejím právním nástupcem stala Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Proti shora uvedenému rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2007 bylo podáno odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 14. 10. 2008 č. j. -182 tak, že napadený rozsudek zrušil a věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

Posledně uvedené usnesení odvolacího soudu napadl žalobce žalobou pro zmatečnost, v níž uplatnil zmatečnostní důvody dle , písm. f) , konkrétně to, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce (JUDr. Dalila Pelechová) a že soud byl nesprávně obsazen.

Dne 17. 5. 2012 usnesením č. j. -56 Okresní soud v Ostravě (dále jen "zmatečnostní soud") žalobu pro zmatečnost podanou proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2008 č. j. -182, zamítl. Poukázal na návětí ustanovení , dle něhož žalobou pro zmatečnost lze napadnout jen pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, z čehož dovodil, že v dané věci proti kasačnímu usnesení odvolacího soudu nebyla žaloba pro zmatečnost přípustná, neboť řízení nebylo skončeno, nýbrž věc byla vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení.

Dne 10. 12. 2012 usnesením č. j. -87 Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") k odvolání žalobce usnesení zmatečnostního soudu ze dne 17. 5. 2012 č. j. -56 potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Konstatoval, že zmatečnostní soud správně žalobu jako nepřípustnou zamítl, a že za tohoto stavu bylo nadbytečné zabývat se jednotlivými žalobcem tvrzenými důvody zmatečnosti.

Dne 28. 4. 2015 usnesením č. j. -116 Nejvyšší soud České republiky (dále jen "dovolací soud") řízení o dovolání žalobce proti usnesení zmatečnostního soudu ze dne 17. 5. 2012 č. j. -56 zastavil (výrok I), dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu ze dne 10. 12. 2012 č. j. -87 jako nepřípustné odmítl (výrok II) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok III). Dovolací soud, stejně jako soud odvolací, konstatoval, že způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno; z tohoto hlediska byla žaloba pro zmatečnost správně pro nepřípustnost zmatečnostním soudem zamítnuta.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že s napadenými rozhodnutími nesouhlasí. Poukázal na skutečnosti uvedené v žalobě pro zmatečnost a vyjádřil přesvědčení, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 10. 2008 č. j. -182 mělo být považováno za rozhodnutí konečné a tudíž schopné zmatečnostního přezkumu.

Stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno základní právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a právo na zákonného soudce dle y.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

V.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou.

Zmatečnostní soud, stejně jako soud odvolací a soud dovolací, v ústavní stížností napadených rozhodnutích přehledně a srozumitelně vysvětlily, v čem spatřovaly nepřípustnost stěžovatelovy žaloby pro zmatečnost, resp. neprojednatelnost jeho námitek týkajících se nestrannosti soudu, který vydal žalobou pro zmatečnost napadené rozhodnutí. Ústavní soud se s odůvodněními uvedených rozhodnutí zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k nim dodal; porušení stěžovatelových ústavně garantovaných práv, které by opravňovalo zásah Ústavního soudu, shledáno nebylo.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ust. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu