Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 807/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatele P. R., zastoupeného Mgr. Janem Poláčkem, advokátem se sídlem Zlatnická 1127/4, Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 6. 2015 č. j. -106 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2015 č. j. -161, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž bylo dle jeho názoru porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle d (dále jen " ").

2. V řízení před obecnými soudy byl stěžovatel napadenými rozhodnutími zavázán platit výživné své dceři. Obvodní soud pro Prahu 5 napadeným rozsudkem ze dne 5. 6. 2015 č. j. 50P39/2015-106 stanovil, že se počínaje dnem 1. 9. 2013 výživné zvyšuje na 5.000 Kč a počínaje 1. 6. 2014 na částku 6.000 Kč měsíčně, stěžovateli bylo dále uloženo ve splátkách doplatit dlužné výživné. K odvolání stěžovatele pak byl napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze rozsudek obvodního soudu potvrzen, byl jen změněn výrok s ohledem na dosažení zletilosti dcery stěžovatele tak, že řádné výživné i dluh na výživném jsou splatné přímo k rukám dcery (nikoli už její matky).

3. Stěžovatel spatřuje porušení svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces v tom, že právní závěry soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají. Podle stěžovatele je hodnocení soudu absurdní a nevychází z provedených důkazů. Soud prvního stupně disponoval třemi okruhy důkazů, z nichž měl stanovit příjem nebo výši příjmu pro stanovení výše výživného: stěžovatelovu výpověď, jeho daňová přiznání a zprávu úřadu práce. Pokud obecné soudy vycházely z toho, že je pro stěžovatele reálně dosažitelný příjem 25.000 Kč, je to v rozporu s provedeným dokazováním, neboť stěžovatel si myslí, že došlo k navýšení zhruba o 10.000 Kč oproti jeho výdělku. Dále stěžovatel polemizuje se závěry obecných soudů o výši částky, která měla být zvýhodněna. Při příjmu 1.700.000 Kč činí daně a odvody (při daňovém paušálu 80%) částku 49.640 (sociální pojištění), částku 22.950 (zdravotní pojištění) a daň 26.160 Kč, tedy dohromady 98.750 Kč (čímž se sníží měsíční příjem o 8.229 Kč). Stěžovatel dále namítal, že má například výdaj ve výši cca 250.000 Kč na provoz automobilu. Dále stěžovatel uvádí, že i přes odklad splatnosti není schopen zaplatit dluh na výživném. Napadená rozhodnutí jej totiž přivádí do finanční krize. A proto se rozhodl pozastavit svá živnostenská oprávnění, ukončil podnikání a přistoupit k prodeji automobilu. Kvůli svému věku si pak byl nucen najít zaměstnání s podstatně nižším příjmem.

4. Ústavní soud zvážil obsah ústavní stížnosti i napadených výroků dotčených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Podle senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.

6. Ústavní soud předně podotýká, že podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů.

7. Ústavní soud však v posuzované věci žádné pochybení ústavněprávní relevance v postupu a rozhodnutích obecných soudů neshledal. Stěžovatel svou ústavní stížností jen pokračuje v polemice se závěry dokazování a právního hodnocení v rámci podústavního práva, které řádně provedly obecné soudy. Zásahy do provedeného dokazování a právního hodnocení obecných soudů však Ústavnímu soudu nepřísluší, pokud nedospěl k závěru o zásahu do základních práv stěžovatele, což se však v posuzovaném případě nestalo.

8. S ohledem na učiněné závěry proto byla ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná dle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2016

David Uhlíř, v. r.

předseda senátu