Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 779/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti společnosti OKD, a. s., sídlem Prokešovo nám. 6/2020, Ostrava - Moravská Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Jungmannova 24, Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. prosince 2015 č. j. -770 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015 č. j. -722, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ochranného Sdružení Drobných Akcionářů, sídlem Nádražní 532/157, Ostrava, Jitky Bernáškové a Ing. Maxima Chadzitaskose, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označených usnesení, jimiž mělo být porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené ustanovením d.

2. Městský soud v Praze shora uvedeným usnesením zamítl námitku stěžovatelky, že v dané věci představuje existence usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. září 2008 č. j. -535 překážku věci rozsouzené.

3. Následné stěžovatelčino odvolání odmítl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné dle ustanovení ; současně se jako obiter dictum plně ztotožnil s právním názorem nalézacího soudu.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně polemizuje se správností závěru městského soudu, že výše identifikované usnesení Krajského soudu v Ostravě v projednávané věci nezakládá překážku rei iudicatae; z dále uvedených důvodů netřeba obsah této polemiky na tomto místě blíže rekapitulovat.

5. Ústavnímu soudu byla y (dále jen " ") svěřena role orgánu ochrany ústavnosti ( y). V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy možná indikace porušení základních práv nebo svobod, a to již prima facie, musí Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

6. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

7. Aplikace ustanovení ve spojení s ustanovením přitom přichází do úvahy mj. za situace, kdy stěžovatelka vůči napadenému rozhodnutí, přesněji řečeno proti relevantním důvodům takového rozhodnutí nepředkládá žádnou věcnou oponenturu, tedy za situace, kdy by napadené rozhodnutí věcně obstálo i za předpokladu, že by Ústavní soud stěžovatelce ve všech jejích námitkách přisvědčil.

8. V projednávané věci stěžovatelka v ústavní stížnosti sice obsáhle polemizuje se správností (resp. snad i ústavností) napadených rozhodnutí, nevznáší však žádnou námitku právě vůči stěžejnímu právnímu závěru vrchního soudu, že v daném případě nebylo odvolání přípustné.

9. Ústavní soud se v takovém případě může omezit na konstatování, že ani on neshledává ústavně nekonformním řádně odůvodněný právní závěr, že stěžovatelčino odvolání není ve smyslu ustanovení přípustné, když takový právní závěr je v souladu s jeho ustálenou judikaturou.

10. Hodnocení ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení odvolacího soudu jako zjevně neopodstatněné má přitom procesní důsledky rovněž do zbývající části ústavní stížnosti. Bylo-li totiž stěžovatelčino odvolání - řádně - odmítnuto jako (ex lege) nepřípustné, je třeba ústavní stížnost ve zbývající části nevyhnutelně hodnotit jako opožděnou.

11. Jelikož si je nicméně Ústavní soud vědom skutečnosti, že se stěžovatelka při podání odvolání řídila nesprávným poučením městského soudu (aniž by ovšem toto nesprávné poučení bylo bez dalšího jakkoli relevantní), považuje za vhodné zdůraznit, že ani včasné podání ústavní stížnosti by nevedlo k meritornímu přezkumu napadeného usnesení nalézacího soudu; toto rozhodnutí totiž bylo vydáno v probíhajícím řízení, pročež prizmatem materiální stránky principu subsidiarity, jímž je řízení o ústavní stížnosti zásadně ovládáno, není v takovém stadiu řízení třeba odstraňovat případná pochybení soudů, jež jsou zjevně - před podáním ústavní stížnosti - zhojitelná na základě nabízených řádných, případně i mimořádných opravných prostředků.

12. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení a podle ustanovení odmítl jako návrh zčásti podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání a zčásti zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. března 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu