Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3076/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Tuan Ngo Quanga, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, c. j. -614, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 9. 1. 2015, č. j. -555, zastavil s ohledem na uzavření mimosoudní dohody a zpětvzetí žaloby řízení o zaplacení 848 450,69 Kč s příslušenstvím proti stěžovateli (žalovanému), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl i o náhradě nákladů řízení státu. Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 4. 2015, č. j. -580, usnesení obvodního soudu potvrdil; změnil je toliko ve výroku o náhradě nákladů státu. Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 9. 2015, č. j. -614, odmítl dovolání stěžovatele proti usnesení městského soudu.

Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 15. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. Namítá zásah do vlastnického práva podle a do práva na spravedlivý proces podle a 38 odst. 1 d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který spatřuje v tom, že byl zavázán k náhradě nákladů dovolacího řízení, přestože podle mimosoudní dohody měl každý z účastníků řízení nést vlastní náklady; navíc náhrada měla být přiznána odměna toliko ve výši jedné poloviny. Je dále přesvědčen o tom, že v první instanci měl o věci rozhodovat krajský soud.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při posuzování problematiky nákladů řízení postupuje zdrženlivě a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319), dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,

sp. zn.

).

Takové okolnosti Ústavní soud v projednávané věci neshledal a stěžovatel je ani netvrdil, nýbrž setrval v obecné rovině nesouhlasu se způsobem, jakým Nejvyšší soud rozhodl o nákladech dovolacího řízení. Nákladový výrok byl odůvodněn ústavně konformním způsobem, přičemž Ústavnímu soudu nepřísluší přezkoumávat konkrétní způsob, jakým Nejvyšší soud na věc aplikoval podústavní právo – zda bylo namístě přiznat odměnu v plné výši podle advokátní tarif, či toliko ve výši jedné poloviny podle odst. 2 téhož ustanovení. Stejně tak není povolán přezkoumávat nákladový výrok na pozadí obsahu mimosoudní dohody mezi stěžovatelem a žalobkyní, na jejímž základě došlo ke zpětvzetí žaloby; stěžovatel se nicméně i tak bránil proti usnesení o zastavení řízení odvoláním a i dovoláním.

Námitkou věcné nepříslušnosti se nemohl Ústavní soud zabývat již proto, že je stěžovatelem setrvale uplatňována vzdor tomu, že o ní bylo k jeho opravnému prostředku pravomocně rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2014, č. j. -528, přičemž Ústavní soud usnesením ze dne 9. 12. 2014,

sp. zn.

, odmítl ústavní stížnost stěžovatele proti usnesení vrchního soudu.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl totožně i o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; podle je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již proto, že stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu