Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 644/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Slabého, zastoupeného JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou v Příbrami II., Střelecká č. 26, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 11. 2015, č. j. -154, a proti rozsudku Okresního soudu Písek ze dne 21. 7. 2014, č. j. -86, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu Písek jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Dne 24. 2. 2016 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost ve smyslu písm. d)y (dále jen „“) a ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Stěžovatel se jí domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces ve smyslu a násl.d (dále jen „“).

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že stěžovatel se žalobou domáhal určení neplatnosti rozhodnutí valné hromady Honebního společenstva Záhoří. Stěžovatelova žaloba byla v záhlaví citovaným rozsudkem zamítnuta, stěžovatel proto podal odvolání, které ale bylo usnesením okresního soudu odmítnuto jako opožděné. Ke stejnému závěru – tedy k opožděnosti stěžovatelova odvolání – dospěl krajský soud, který v záhlaví citovaným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti popisuje specifika svého povolání tesaře-pokrývače a s tím spojené časové vytížení, jakož i okolnosti zřízení tzv. „odnášky zásilek“ v rámci fakultativních služeb České pošty, s. p. Stěžovatel zejména zdůrazňuje uživatelské obtíže při využívání této služby při doručování zásilek určených do vlastních rukou. Pochybením pracovníků České pošty s. p. se prý stěžovatel nedozvěděl včas o rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba, a z toho důvodu podal odvolání opožděně.

4. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že je částečně nepřípustná [ ] a částečně zjevně neopodstatněná [ ].

5. Zjevně neopodstatněná ve smyslu ustanovení je ústavní stížnost ve vztahu k usnesení krajského soudu, citovanému v záhlaví. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle písm. d)y založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení nicméně Ústavní soud ve vztahu k usnesení krajského soudu v nyní projednávané věci neshledal.

6. Nyní projednávaná ústavní stížnost totiž neobsahuje takřka žádnou (natožpak ústavněprávní) argumentaci, jelikož se omezuje v podstatě jen na popis skutkových okolností týkajících se jeho pobytu a odnášky pošty. Stěžovatel tedy krajskému soudu, proti jehož rozhodnutí formálně brojí, prakticky nic nevytýká – tedy alespoň, co se vlastního zhodnocení stěžovatelova odvolání jako opožděného i podmínek doručování týká. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že stěžovatel v ústavní stížnosti ani netvrdí využití návrhu na určení neúčinnosti doručení ve smyslu , což je procesní prostředek, který stěžovatel s ohledem na podstatu nyní uplatněných podmínek mohl uplatnit.

7. Za této situace proto Ústavní soud konstatuje, že napadeným usnesením krajského soudu nebyla porušena základní práva stěžovatele a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná podle ustanovení .

8. Ve vztahu ke v záhlaví citovanému rozsudku okresního soudu pak byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení pro nepřípustnost. Opožděným podáním odvolání proti meritornímu rozsudku totiž stěžovatel účinně nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

předseda senátu